Ve Vašich životopisných údajích se často objevuje, že jste se narodila v Ostravě. Vaším rodištěm je ale jiné město.
„Opravdu nejsem rodačkou z Ostravy, narodila jsem se v Brně, žili jsme v Pohořelicích u Brna.“
Jak jste se dostala do Ostravy?
„Rodiče se přestěhovali do Ostravy za prací, když mi bylo sedm let. Byl horníkem a v Ostravě-Porubě dostal byt.“
V 15 letech jste natočila první písničku. Není obvyklé, aby se tak mladá dívka dostala do natáčecího studia.
„Přihlásila jsem se do soutěže Hledáme nové talenty, která se konala v porubském kulturním domě. Tam si mě všimli lidé z ostravského rozhlasu a pozvali mě na natáčení. Tak vznikla písnička Já před tebou klečím. Pak jsem začala zkušebně zívat s Flamingem, dokonce jsme zpívala s Majesticem a v těchto dvou kapelách jsme se dokonce prohodily s Marií Rottrovou. S Majesticem jsem natočila svůj první singl. Od roku 1971 jsem vystupovala s Ivo Pavlíkem a jeho orchestrem a po roce vznikla první dlouhohrající deska Andromeda. To už mi bylo jedenadvacet let.“
Jak jste se potkala s Ivo Pavlíkem?
„Vůbec poprvé si mě všimnul, když jsem ještě jako žákyně deváté třídy zpívala v Porubě na soutěži, o které už byla řeč. Poté odjel do Německa a když se vrátil, přišel do Majesticu. Tam jsme se poznali blíž. Po nějaké době založil svou kapelu a já zpívala s ním. V roce 1972 jsme se vzali. Jsme již dlouho rozvedení, musím ale říct, že mu vděčím za mnohé, byl výborný kapelník i muzikant. Měl neuvěřitelný čuch na písničky.“
Vy jste se s Pavlíkovou kapelou také dostala ke zpívání v německých barech?
„Ano, jezdila jsem s ním. Každý rok jsme hráli v zahraničí minimálně dva měsíce.“
Kolik jste vydělávali?
„Docela slušně, ale padesát procent z výdělku jsme tady museli odevzdávat. To bylo nepříjemné. Nicméně dalo se z toho velmi slušně vyžít a v Německu jsem si navíc nakoupila oblečení, které jsem potřebovala na koncerty.“
Máte pověstný hlas. Chodila jste k někomu na hodiny zpěvu?
„Ne, svůj hlas jsem nikdy neškolila. Od patnácti jsem začala dělat muziku, hlavně soul a rhytm blues. Na čajích jsme zpívali někdy pět hodin v kuse, v Německu nebo Švýcarsku jsme hráli celý večer, začali jsme v devět a skončili ve tři ráno. Tak to byla dřina a asi i nejlepší škola pro hlas. Musíte zpívat, i když chraptíte. Jen jsme se ráno rozezpívala a večer šla na koncert. Hlasivky jsou sval, čím více s nimi pracujete, tím více vydrží.“
Nemáte žádný zaručený recept na hlasivky? Například o Karlu Gottovi se říká, že pije syrová vajíčka.
„Tak to bych nemohla. Syrová vajíčka nemůžu konzumovat, dokonce ani nemám ráda volská oka, protože vajíčko není úplně dodělané. Vypít syrové vajíčko bych nesnesla, to opravdu ne. Pro mě vajíčka nejsou. Pravdou ale je, že bratr se o něco podobného pokoušel a protože jsem měla k syrovým vajíčkům odpor, udělal do vajíčka dírky a snažil se mi obsah fouknout do krku. Musím říct, že to byl hrozně nepříjemný pocit. „
Takže se o hlasivky nestaráte?
„Trochu přece jen ano. Vyzkoušela jsem už všechno možné, například mléko, med nebo čaje. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že velice náročné je natáčení ve studiu. Písničku, která trvá dvě a půl minuty, děláte někdy tři hodiny, takže ve studiu zpívám celý den. Hlasivky dostávají zabrat a já našla svůj vlastní recept. Během natáčení popíjím pivo. Neobracím do sebe půllitry, ale usrknu jen trochu, abych neměla sucho v krku a pak se mi zpívá lépe. Pivo samozřejmě nesmí být studené.“
Nepodbarvilo vám hlas kouření?
„Myslím si, že ne. V patnácti jsme nekouřila a už jsem zpívala. Prostě kouření nepřikládám v tomto směru význam. Uznávám ale, že by pro mne bylo lepší, kdybych nekouřila vůbec. Zatím si však cigaretu nedokáži odříct. „
Často jste zpívala převzaté písničky. Jak to vypadalo s autorskými právy?
„Museli jsme autory požádat o práva, abychom mohli písničku nazpívat. Podle mne to bylo kdysi čistší než dnes, kdy se natočí nějaká převzatá věc a nikdo to neřeší. Tehdy vše hlídal to Supraphon a když nám nedali práva, nemohli jsme písničku nazpívat. Skvělí byli Beatles. Prohlásili, že jejich písničky si může zpívat, kdo chce. Podobně se zachovala ABBA. Nesměla u nás koncertovat, tak alespoň přebírání písniček povolila. Až později se proti tomu začali ohrazovat a nedovolovali, aby někdo jejich písničky zpíval. Když jsem vydávala CD To nejlepší, musela jsem jim poslat svou nahrávku. Naštěstí se jim líbila, takže mi jako jedné z mála povolili písničku vydat . Dokonce mi udělili souhlas, že mohu nazpívat nazpívat cokoliv z jejich repertoáru.“
Před časem jste si zahráli v muzikálech na ledě Mrazík a Romeo a Julie. Neuvažujete, že se objevíte v jiném muzikálu?
„Na takovou otázku se mi těžce odpovídá. Pokud by se nějaký muzikál hrál tady na Ostravsku, uvítala bych to. Ale dnes bych už nechtěla dojíždět do Prahy. Kdybych tam měla hrát a zpívat v muzikálech, musela bych si najít bydlení v Praze, a to nechci v žádném případě. Vyhovuje mi život tady. A také nemám ráda, když člověk sedí na dvou židlích. V mém případě by to byly koncerty a k tomu ještě muzikály. Na Mrazíka pořád ráda vzpomínám. Sešla se tam skvělá parta lidí a zažili jsme neuvěřitelnou legraci.“
Když jste se chtěla jít někam pobavit mimo hudební sféru, kam jste chodila?
„V Porubě jsme si občas zašli do Moravy, ta už dnes nefunguje. Nejvíce jsme ale pobývali v kulturním domě. Ráda vzpomínám i na cukrárnu Monika v centru Ostravy za hotelem Palace.“
Teď bydlíte na bývalém statku u Bílovce. Znamená to, že jste už definitivně opustila Ostravu?
„Vůbec ne. Na statku relaxuji a odpočinu si, občas lehce zahradničím a sekám trávu. Považovala jsem se vždycky za městský typ, jenže dnes jsme ráda, že mohou z města utéct na venkov. Je tam moc hezky, ale byt mám stále v paneláku na ostravském sídlišti. Slouží jako určitá záloha, kdyby se něco stalo. Původně jsme měla větší dvougenerační byt v protějším domě, po rozvodu s Víťou Vávrou jsem jej vyměnila za menší.“
V poslední době vystupujete se skupinou svého syna. Jak se vám s ním spolupracuje?
„Ponorková nemoc nehrozí, protože se nevídáme denně. Na hudbu máme podobné názory. Adam je profesionál, umí s rukama vymyslet i nové aranžmá, vše zvládá opravdu perfektně. Takže se mi s ním vystupuje skvěle.“
Dočkáme se od vás v dohledné době nového cedéčka?
„Ano, připravuji nové CD, ale zatím nevím, kdy vyjde. Je hodně náročné vybrat repertoár, který posluchače zaujme. Do kocne roku vyjde singl k novému CD. Zatím naposledy mi vyšla skladba na novém CD Rock and Roll Bandu Marcela Woodmanna, jejichž cedéčko jsem křtila.“
