Na křest Rudovy knížky přišlo 700 lidí, kteří se bavili při jeho historkách a písničkách. Většina z nich si pak přišla pro podpis nebo pro společnou fotografii.
Jak vznikala kniha Besceler!!! a o čem je?
Přibližně před rokem jsem se potkal s Brunem Ligockim, kterého znám jako fotografa. Vyprávěli jsme si různé historiky a Bruno se mě pořád na něco doptával, jak to bylo s klipem Ostrava!!! nebo s X-Factorem. Nakonec jsme zjistili, že by z historek mohla vzniknout knížka. Samozřejmě všechno není úplná pravda, dětství je trošku science-fiction. Ale skoro všechny historky jsou pravdivé, byť trošku přibarvené.
Znáte už reakce čtenářů na knihu?
Lidé mi píší na facebook, že knihu koupili pro někoho jako dárek. Když ji dárkově balili, nahlédli, o čem je. Začetli se a šli koupit druhou knihu, aby měli dárek, protože tu první si nechali. Lidé se nad knihou baví, smějí se, reakce jsou super. Rudu znají po hlase, a když ji čtou, představují si hlas a podobu Rudy. V tom je tato kniha 3D.
Po kom jste takovým šoumenem? Měl jste v rodině herce nebo komika?
Dědeček byl muzikantem, hrával na housle a projel celý svět s národopisným souborem Slezan, který v Českém Těšíně existuje dodnes. Já do tohoto souboru chodil od první do osmé třídy. Díky dědovi jsem pochytil vztah k hudbě. A šoumenství mám po rodičích. Táta dělal hlavního vedoucího na letních táborech a maminka tam dělala hospodářku a vedoucí. Otec s mamkou vymýšleli kulturní programy a bavil všechny děti. Jezdil jsem na tábory s nimi od první třídy a hodně věcí od něj odkoukal. Takže po tátovi jsem šoumen a po mamince chytrý. (smích)
To byl důvod, proč jste se přihlásil na ostravskou konzervatoř?
Nikdy jsem nebyl dobrý v matematice, a protože na konzervatoři matematika není, přihlásil jsem se. Paradoxně jsem chodil do dramatického kroužku, jenomže jeho vedoucí nám vůbec neřekla, že v Ostravě je škola pro mladé herce a že by z nás mohli být herci. Dlouho nikdo z nás netušil, že taková škola existuje.
Vzali vás napoprvé?
Ano, napoprvé. Půl roku jsem se připravoval na talentové zkoušky a pak vyrazil.
Ale prý vás chtěli kvůli špatné výslovnosti vyloučit.
Dostal jsem v prvním ročníku podmínečný vyhazov. Skutečně, za špatnou mluvu. Musel jsem se naučit dostatečně dobře česky. Bydlel jsem v Českém Těšíně 100 metrů od polských hranic a mluvil „po našemu“. Potřeboval jsem se naučit dobrou výslovnost, proto jsem každé ráno četl nahlas noviny a vše pečlivě vyslovoval, protahoval všechny čárky a kroužky. Na konci prváku zjistili, že česky umím dobře a nechali mě studovat dál.
V kterých letech jste studoval na ostravské konzervatoři?
Fór byl v tom, že jsem přišel na školu ve 14 letech v září 1989. V listopadu to prdlo, začala sametová revoluce. Celý první ročník jsme stávkovali. S kolegou Punčochářem se z nás stali tiskaři. Skončili jsme u kopírovacího stroje na kliku, po každých vytištěných třech stech kusech jsme museli barvou potírat kopírovací blány. V té době nebyly ještě kopírky, vše se dělalo ručně. Na škole z nás byli najednou nejznámější kluci. Ti, kteří tiskli letáky.
Rukama nám prošly všechny, s Občanským fórem, Havlem, Klausem, Dienstbierem. Tajně jsme je roznášeli, rozdávali po městě i v tramvajích. Jednou jsme kvůli letákům dostali od nějakého soudruha málem přes držku. Málokdo ví, že ostravská konzervatoř byla nejdéle stávkujíc školou v Československu. Stávka trvala až do června 1990. Čekalo se, až budou splněny všechny požadavky, což se v Ostravě stalo až tak pozdě.
Bydlel jste v Ostravě na internátu?
První ročník mě maminka na internát nepustila, za což jí dneska děkuji. Kdybych tam nastoupil hned v prváku, tak nevím, jak by to pro mě se školou dopadlo. Na internátě se vedl neskutečný život, pořád se tam pařilo. Tehdy škola i internát sídlily v Hrabákově ulici.
Kam jste se chodili bavit? Dalo se zajít v 15 letech na pivo?
Naší hospůdkou byl Alík, malý bar u zastávky před mostem Pionýrů. Proto jsem Alíka zakomponoval i do písně Ostrava: Alík – Parník – Kuří rynek. V Alíkovi jsme trávili nejvíce času.
K tomu se váže historka. V druháku jsme museli jít na povinnou prohlídku k zubaři, která skončila poměrně brzy. Domluvili jsme se, že už nepůjdeme do školy a zapadli do Alíka. Po hodince k nám zamířil číšník se dvěma šampaňskými a skleničkami. Ptali jsme se, kdo to objednal, protože nikdo z nás neměl tolik peněz na šampus. Číšník ukázal na pána, který seděl u baru. Byl to náš profesor hudební výchovy Jiří Kocur a kynul nám na zdraví. My se ulili z jeho hodin. Přesně věděl, kde nás najde. Stalo nás to jen ty dvě flašky, nechal nás to zatáhnout. Tím vše skončilo, nedělal nám žádné problémy. Prostě borec, výborný člověk, navíc skvělý profesor, na kterého rád vzpomínám.
Zahrál jste si v ostravských divadlech?
Už od druhého ročníku, od září 1990, jsem hostoval v divadlech Jiřího Myrona, Antonína Dvořáka a Petra Bezruče. Velká zkušenost do hereckého života … Poznal jsem Norberta Lichého, Jana Fišara, Tomáše Jirmana a další pílíře Ostravy.
Občas se objeví kritika, že nejste z Ostravy.
Někdo to občas řekne. Mám na to malý argument. Ruda byl v Ostravě deset let, šest let na škole a čtyři roky v divadle. Deset let je podle mě hodně dlouhá doba, to se v člověku zapíše.
Jak vůbec vznikl pseudonym Ruda z Ostravy?
V roce 2005 jsem pro pořad HBO Na stojáka potřeboval vymyslet jméno postavy. Měla být co nejvíce spjata se zdejším krajem, vizuálně i mluvou. Věděl jsem, že musí mít jméno, které bude evokovat místní region. Vznikla asociace – těží se tady uhlí, kope se ruda, vyrábí se ocel, Rudolf, zkráceně Ruda symbolizuje dobývání rudy i výrobu oceli, která vzniká z rudy.
Když srovnáte Ostravu z roku 1989 s tou současnou, co je podle vás nejzajímavější?
Ostrava se kulturně a hudebně zvedá. Jen si vezměte hudební festival Colours of Ostrava. Znají jej v celé Evropě. Stodolní ulice je fajn, i když se v ní v posledních letech zastavil život. Majitelé barů mají svoje kšefty jisté, tak nic nevymýšlejí. Za pár roků zůstanou ve Stodolní jen noční bary a bude v ní chybět život, kvůli kterému ji mají všichni rádi. Věřím, že majitelé barů na to přijdou sami a udělají něco, aby Stodolní opět ožila.
Kam v Ostravě chodíte rád?
Ve Stodolní ulici mám oblíbený bar, kde dobře vaří. A docela rád chodím na Dubinu do restaurace La Futura nad pivnicí Hajcman.
Jsou Ostraváci jiní než lidé ve zbytku Česka?
Lidi odsud potkávám v Praze a středních Čechách, mám mezi nimi hodně kamarádů. Dá se říct, že většinu. Zažili, jak se tady těžce pracuje, jak malé platy se berou. Všichni to právě proto chtějí někam dotáhnout a jít za lepšími penězi. Někdo to bere přes Brno, jiný jde do Olomouce, Plzně a pak do Prahy. Jsou prostě pracovitější a umí se prosadit.
Proč vám zakázali písničku a klip Ostrava!!!, který jste nazpíval s Martinou Partlovou?
Původně jsem si myslel, že to zakázala česká strana. Jenže podnět přišel od manažerů rapera Jay-Z z Ameriky, který složil originál Empire State of Mind. Poslali e-mail na české hudební vydavatelství, které jej zastupuje a důrazně žádali o okamžité zastavení klipu. Česká strana zjistila, že na písničku povolení od Jay-Z nemám, takže se klip musel opravdu zastavit.
A důvod? Úspěch skladby. Tak velký úspěch nikdo nečekal a to samozřejmě vadilo. Vždyť Ostrava!!! byla u nás daleko populárnější než originál. V naší zemi se album Jay-Z nechytlo. Prostě Češi nejsou rapový národ. Naši písničku však vzali. Uznávám, že jsme na ni neměli práva.
Klip a písničku jsme natočili kvůli recesi, udělali jsme si legraci. Klip skončil na internetu a návštěvnost šla do milionů. Rádia si písničku převzala sama. Naštěstí pro OSA a Intergram uváděli jako autora Jay-Z. Když začal hrozit právní spor, měli jsme v ruce argument, že jsme nikoho finančně nepoškodili. Protistrana naše argumenty uznala a do právního sporu nešla. Samozřejmě jiné kapely také hrají převzaté věci s vlastními texty. Nikdy z toho nevznikla taková pecka jako naše Ostrava!!!
Dá se klip ještě někde vidět?
Smazali jsme jej ze Streamu, kde jej za 14 dní vidělo 1,7 milionu lidí. Klip můžete pořád najít na youtube. Vždy, když se návštěvnost blíží milionu, smažou jej, ale zavěsí jej zase někdo jiný. Poslední verze je na 760 tisících shlédnutích. Pokud to všechno spočítáme, vidělo klip Ostrava !!! už kolem 20 milionů lidí. A to je moc fajn. (Rozhovor Michal ukončil klasickým pozdravem Rudy: Zduř)
Profil
Michal Kavalčík
Představitel Rudy z Ostravy Michal Kavalčík se narodil v Českém Těšíně v roce 1975. Vystudoval hudebně-dramatický obor na Ostravské konzervatoři a poté hrál v divadlech v Ostravě, Českém Těšíně a Liberci. Účinkoval v muzikálech Dracula, Evita, Hamlet a Krysař, West Side Story, nyní hraje hlavní roli v muzikálu Cikáni jdou do nebe. Známým se stal díky televizním pořadům Na stojáka a X-Factor, kde vystupoval pod přezdívkou Ruda z Ostravy. V listopadu 2010 obdržel Cenu Óčka v nové kategorii Nejlepší zakázaný klip.
V roce 1995 dostal hlavní roli v pohádce ostravského televizního studia Zlatník Ondra, později se objevil v seriálech Vyprávěj, První krok a v příštím roce bude uveden do kin film Zejtra napořád, v němž hraje výraznou roli. Hostuje v pražských divadlech a moderuje na rozhlasové stanici Frekvence 1.