Ostravu krášlí cenné sochy a reliéfy

 „Zabývám se umístěním plastik ve veřejném prostoru města Ostravy. Ve své knize takto mapuji období od konce 19. století až po současnost," prozradila Marie Šťatná. „Veliký stavební boom nastal o první světové válce. Vznikaly správní budovy, banky a tyto budovy byly osazeny sochami. Jejími autory jsou například Aaugustin Handzel, Karel Dvořák, Václav Mach nebo Josef Kubíček," vypočetla autorka knihy. Plášť staveb přizdobovaly reliéfy a pohled na takové budovy byl příjemný.
V 50. letech byl hlavním směrem socialistický realismus. V Porubě vzniklo sídliště, které tvořilo se sochami a reliéfy komplex. „Na jedné straně to bylo pro sochaře nejproduktivnější období, na druhé straně vše bylo podřízeno ideologii," poznamenala  Marie Šťastná. Zlom přišel na konci 60. let, Ostrava se umělecky otevřela světa, konají se sochařská sympozia. „Komenského sady měly tvořit přírodní galerii osázenou plastikami ze sympozií. Sochy měly stát i na druhé straně břehu Ostravice směrem na Hrušov, počítalo se s umístěním soch i do Trojického údolí. To se bohužel nikdy nestalo, úspěšná sympozia zastavila normalizace," pokrčila rameny Marie Šťastná. V následujících letech umělecká kvalita soch upadla, po roce 1989 se sice ve městě objevilo pár nových soch, jejich umístění se autorce knihy nelíbí. „Je nedůstojné postavit sochu na roh ulice. Anebo plastika Lukáše Rittsteina. Moc se mi líbí, ale nepatří do prostoru za zastávku u Elektry. Toto místo bylo koncipováno jinak," zamračila se. Naopak povedla se socha Kurta Gebauera, která zapadá do prostoru u školy na Mitušově ulici.