Čtyři z oceněných jsou vojáci, kteří ve 2. světové válce osvobozovali naši republiku. Pátý oceněný Ivo Stolařík je zase považován za objevitele Jarmily Šulákové.
Jako první přebral čestné občanství Ostravy muzikolog a etnograf Ivo Stolařík. Město tak ocenilo jeho práci v oblasti kultury. Stolařík je považován za objevitele zpěvačky Jarmily Šulákové, založil 1. dětský rozhlasový sbor Ostrava, pracoval v Janáčkově filharmonii i ve valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm a propagoval lidovou kulturu našeho regionu.
Mikuláš Končický, Jindřich Heřkovic a Vladimír Palička se účastnili Ostravské operace a osvobozovali naše město. Jan Pavlíček zase bojoval na západní frontě a dostal se do náhradního výsadku atentátníků na říšského protektora Heydricha.
Cenu města Ostravy in memoriam získali další dva vojáci – brigádní generál Jan Satorie a plukovník Ludvík Cibulka.
Čestné občanství a Cena města Ostravy jsou spojeny s finanční částkou ve výši 100 000 korun.
Životopisy oceněných:
PhDr. Ivo Stolařík, CSc. je etnograf, muzikolog, autor významných prací z oblasti folkloristiky a muzikologie, zejména janáčkovských publikací, rozsáhlého díla o lidové kultuře Těšínska či monografie „Umělecká tvorba v Ostravě 1918 – 1938″. Svou neúnavnou kulturní, rozhlasovou, hudebně-výchovnou a osvětovou činnost zachytil v memoárové knize „Život není fráze“. Věnoval se dokumentaci a popularizaci lidové kultury zdejšího regionu, především hudebního folklóru. Byl vynikajícím odborným poradcem řady cimbálových muzik, jakými byly např. Vsacan nebo Malá muzika československého rozhlasu v Ostravě. V rámci pořadů s lidovou hudbou „objevil“ v roce 1949 zpěvačku Jarmilu Šulákovou a podpořil její další rozvoj.
Založil 1. dětský rozhlasový sbor Ostrava, který až do roku 1955 sám dirigoval. Nelze opomenout ani výsledky jeho práce ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, v Janáčkově filharmonii i na Pedagogické fakultě v Ostravě. PhDr. Stolaříkovi, CSc. byl udělen čestný doktorát Pedagogické fakulty Ostravské univerzity a je nositelem Ceny města Ostravy.
Ing. Mikuláš Končický, plk. v.v. Po uavření smlouvy mezi Německem a SSSR připadlo území, kde žil, Sovětskému svazu, později však bylo okupováno německou armádou. Po osvobození Volyně se jmenovaný dobrovolně přihlásil do 1. čs. armádního sboru, kde začal sloužit 15. 3. 1944. Zúčastnil se Dukelské operace, Jaselské operace, Ostravské operace a boje ukončil pochodem na Prahu.
Vyznamenání:
Československý válečný kříž (3x),
Československá medaile Za chrabrost,
Československá medaile Za zahraniční odboj
Sovětský Řád slávy,
Sovětská medaile Za Prahu,
Sovětská medaile Za vítězství nad Německem,
Polský Válečný kříž
a řada dalších československých, sovětských a polských vyznamenání.
Po válce absolvoval Vojenskou akademii a zůstal v armádě. V roce 1968 byl za záporný postoj k sovětské okupaci z armády propuštěn.
Jmenovaný je předsedou Městského výboru Českého svazu bojovníků za svobodu v Ostravě, od roku 1991 vykonává funkci předsedy Jednoty Československé obce legionářské Ostrava, je členem Republikového výboru ČSOL a výboru historické skupiny tankové brigády.
Jindřich Heřkovič, plk. v.v. V Budapešti se vyučil písmomalířem. Brzy byl odveden do pracovního tábora a na sovětskou frontu. V létě 1943 utekl přes frontu do Sovětského svazu a přihlásil se do československé armády. Byl samopalníkem v 1. čs. tankové brigádě. Bojoval v Dukelské operaci, na Ondavě a v Ostravské operaci. Těsně před hranicemi Československa byl těžce raněn.
Vyznamenání:
Československý válečný kříž,
Československá medaile Za chrabrost,
Československá medaile Za zásluhy,
Československá pamětní medaile Za zahraniční odboj,
Sovětský řád Velké vlastenecké války I. stupně,
Sovětské vyznamenání Za vítězství nad Německem
a řada dalších československých, sovětských, ruských a polských vyznamenání.
Po válce studoval na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pracoval na ministerstvu vnitra, kde se věnoval metodice řízení odborů národních výborů. V roce 1953 byl nasazen do dolů, pracoval na dole Hlubina v Ostravě. Od roku 1956 pracoval v ČKD Praha.
Po obnovení činnosti Československé obce legionářské v ní začal okamžitě pracovat. Již 16 let vykonává funkci předsedy historické skupiny 1. čs. samostatné tankové brigády a je členem Republikového výboru ČSOL.
Vladimír Palička, plk. v.v. Vystudoval střední železničářskou školu a poté pracoval jako údržbář ve výtopně lokomotiv. Po obsazení Volyně německou armádou se zapojil do činnosti partyzánské brigády D. M. Medvěděva. Po osvobození Volyně Rudou armádou se dobrovolně přihlásil do armády a sloužil v 1. čs. tankové brigádě. S posádkou legendárního tanku „Žižka“ bojoval na Dukle, kde utrpěl zranění. Poté se zúčastnil bojů v Ostravské operaci, kde byl opět raněn. Za bojové zásluhy byl vyznamenán československými a spojeneckými řády a medailemi. O svých osudech napsal knihu pod názvem „Nezaváto větrem“.
Po skončení války zůstal v armádě, sloužil v Ostravě, kde se i oženil.
Aktivně pracoval ve Svazu protifašistických bojovníků, podílel se na obnově Československé obce legionářské. Jako předseda historicko-dokumentační komise se zasloužil o zachování a rozšíření sbírky historických dokumentů, týkajících se zejména zahraničního odboje. Stará se o udržování a zachovávání památníků, připomínajících tradice československého odboje.
Ing. Jan Pavlíček, plk. v.v. V roce 1940 překročil hranice protektorátu a přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii se dostal do Egypta. Proti německé armádě poprvé bojoval u Tobruku, odkud s dalšími českými dobrovolníky pronásledoval generála Rommela. V Anglii byl zařazen jako tankista, jeho výcvik však byl přerušen výběrem do speciálního výsadkového oddílu, připravovaného jako náhradní výsadek pro atentát na říšského protektora Heydricha. Den před vyloděním spojenců v Normandii byl vysazen do zázemí francouzského pobřeží, aby zpětným útokem proti německým opevněním napomohli vylodění anglických a amerických jednotek. Podílel se na osvobozování Paříže, projel Německem až do Plzně a v Praze se spojil s naší armádou z východu. Je nositelem četných vyznamenání za odvahu a zásluhy o osvobození republiky.
Po válce pracoval jako hlavní měřič v OKD-Jih, po vystudování VŠB převzal vedení odboru Hlavního měřiče a geologa koncernu OKD. V době tzv. normalizace byl jako bývalý příslušník západních armád odvolán z funkce a následně pracoval v Krajském investorském útvaru.
Aktivně se podílel na činnosti obnovené Československé obce legionářské.
Brigádní generál Jan Satorie st. Po vystudování obchodní akademie pracoval jako bankovní úředník. Po vypuknutí 1. světové války byl povolán do armády a bojoval na ruské frontě. V červnu 1916 byl zajat. Od srpna 1917 byl příslušníkem čs. legií a odeslán k čs. legiím ve Francii. Do vlasti se vrátil jako kapitán pěchoty. Od roku 1920 byl důstojníkem z povolání, 16. 8. 1938 byl jmenován velitelem nového hraničářského pluku 4 v Hlučíně. Kvalita výcviku této první elitní jednotky pro boj v opevnění se projevila při částečné mobilizaci 20. 5. 1938, ještě výrazněji při mobilizaci 23. 9. 1938 i ve srážkách s nacistickými ordnery a Sudetendeutsche Freikorpsem. Po Mnichovu organizoval ústup hraničářů z opevnění a pomoc obyvatelstvu odcházejícímu do vnitrozemí. Zapojil se do domácího odboje a od ledna 1941 do dubna 1943 byl vězněn. Poté pracoval v zemědělství. 5. 5. 1945 byl povolán do aktivní služby a 1.8.1945 povýšen na brigádního generála. V roce 1946 byl donucen k odchodu do výslužby a zemřel po krátké těžké nemoci 30.4.1949 v Ostravě.
Plk. Ludvík Cibulka. V první světové válce bojoval v čs. legiích na italské frontě, po válce sloužil v armádě u pěšího pluku 8 – „Slezského“. V roce 1936 byl jmenován velitelem praporu Stráže obrany státu Moravská Ostrava. Tyto jednotky měly za úkol bleskově zajistit státní hranici, svou obranou umožnit mobilizaci a nástup čsl. armády. 20. 5. 1938 byla vyhlášená částečná mobilizace a ostraha hranic, což bylo první faktické nasazení jednotek Stráže obrany státu. 12. 9. 1938 obvinil Adolf Hitler Čechy z terorizování Němců žijících v ČR, což se stalo signálem pro pokus o puč stoupenců nacismu, do bojů zasáhl i prapor Stráže obrany státu Moravská Ostrava pod velením plk. Cibulky. Poražení povstalci následně prchali do Německa, kde byli vyzbrojeni a jako Sudetendeutsche Freikorps posláni zpět. Prapor Stráže obrany státu Moravská Ostrava však bojoval nejen s německými nacisty, ale i s polskými nacionalisty, boje trvaly až do 1. 10. 1938.
Po 15. 3. 1939 se plk. Cibulka zapojil do ilegální vojenské organizace Obrana národa, byl zatčen a 30. 3. 1941 umučen v koncentračním táboře Buchenwald. Za odbojovou činnost byl roku 1946 in memoriam povýšen na plukovníka pěchoty.