Na Ostravsku se od 30. let 19. století prudce rozvíjel průmysl. Proto kolem roku 1840 logicky padlo rozhodnutí přivést do průmyslové oblasti železnici. V roce 1845 vznikly plány nádraží, které bylo situováno do Přívozu do míst dnešního hlavního nádraží. Železnice včetně nádraží byla postavena v roce 1847. O dva roky dříve nařídil okresní úřad městu Moravská Ostravy, aby k plánovanému nádraží v Přívoze postavil silnici. Jenže představitelům města se stavět silnic nechtělo. „Nejsou peníze, situace není dobrá,“ zněla jejich odpověď. Nadřízený úřad přitvrdil a pohrozil pokutou. Město se proto do stavby silnice neochotně pustilo a výsledek odpovídal nadšení. Vznikla silnice „nesilnice“ – prašná cesta, která se za deště proměňovala v bahnitou stezku. Obchodníci si několik roků stěžovali, že povozy po cestě téměř nemohou jezdit, zapadají až po osy, ničí se a vznikají jim díky špatné vozovce nemalé škody. Obchodníci i cestující vlakem trpěli ještě v roce 1860. Okresu došla trpělivost a vzal silnici vedoucí k nádraží pod svou správu. Jenže ještě několik let trvalo, než se kvalita zlepšila. Situaci dokresluje stížnost z té doby, podle níž se na křižovatce Nádražní a Stodolní ulice váleli v bahně vepři a všude kolem to silně zapáchalo.
Po postavení nádražní budovy v Přívoze vznikly v okolí sklady a hostince. Dění na nádražní ulici oživila rovněž stavba Dolu Jindřich, které předcházely průzkumné vrty. V okolí proto byly postaveny průmyslové objekty. Blíže k centru, u křižovatky Nádražní s Mlýnskou ulicí, začal v roce 1870 podnikatel Kraus stavět typizované domky, které pak pronajímal horníkům a hutníkům. V roce 1880 vlastnil již 54 domků s více než 200 byty. V roce 1870 získala Nádražní ulice osvětlení a byla osazena plynovými lampami.
Protože nádraží bylo od centra města vzdáleno více než kilometr. Začala kvést pšenka drožkařům. Ti dopravovali bohaté měšťany k nádraží, ceny však nebyly vůbec lidové. Cesta obyčejnou dvoumístnou drožkou vyšla na jeden zlatý, jízda kočárem pro 4 osoby stála již 1,5 zlatého. Jen pro představu, dům se tehdy dal koupit za 500 zlatých, nádeník vydělal za den práce přibližně půl zlatého, kůň stál 80 zlatých, sele 2 zlaté, husa jeden zlatý, kilo masa stálo 0,25, litr mléka 0,05, kilo zrnkové kávy 1,20 zlatého. Z tohoto pohledu nejsou dnešní taxikáři zase až tak drazí.
Vzhled Nádražní třídy, jak ji známe dnes, vznikal od 90. let 19. století až po konec dvacátých let. Nehonosnější stavby patřily bankovním domům. V roce 1922 postavila svou budovu Banka Union (později v ní sídlilo Muzeum revolučních bojů), o dva roky později přišly na řadu Živnostenská banka (dnes Komerční banka), Anglo-československá banka a s ní sousedil Hornický dům s Družstevní bankou a kavárnou Elektra. Naproti Anglo-československé banky stával Německý dům. Fungoval od roku 1895, scházely se v něm německé spolky, hrálo německé divadlo, fungovala v něm restaurace. Architektonicky zajímavá stavba byla za druhé světové války poničena a po válce stržena. Zůstala po ní prázdná parcela.
Dnes je Nádražní třída jednou z nejdůležitějších ostravských dopravních a obchodních tepen.
Nádražní ulice byla v minulosti blátivou stezkou
Konšelům Moravské Ostravy se v polovině 19. století nechtělo stavět silnic i vedoucí k nádraží. Když už to dostali příkazem, práci pořádně odflákli.
Zvětšit
Nádražní ulice kolem roku 1925. Vpravo je vidět portál Německého domu, vlevo stojí dodnes zachované budovy Anglo-českolovenské banky a Hornického domu s kavárnou Elektra, stavby za nimi již neexistují.
