Vzpomenete si, kdy jste se dostal s divadlem vůbec poprvé do Ostravy?
Ježíšmarjá, to už je celá řada let. Už si přesně nepamatuji. Avšak na Ostravu mám trošku hezké trošku matné vzpomínky. Vždycky jsem skončilo někde v hospodě, strašně jsme vždycky pařili. Vždy to bylo velké.
Vzpomenete si, které restaurace a bary jste v Ostravě navštěvovali?
Neznám Ostravu tak dobře, abych mohl popsat, kde to bylo. Naposledy to byla Stodolní.
Líbila se vám tamní atmosféra?
Určitě, s hospodami z doby před dvacet roky se to vůbec nedá srovnávat. Zrovna za chvíli tam jdu, vyzvednou mě známí a strávíme na Stodolní večer.
Pozvali vás ostravští herci?
Ne, jedná se o mé kamarády, kteří nejsou z divadel. Proto je ani nebudu jmenovat, stejně by vám ta jména nic neřekla. Asi by ani nechtěli, aby se jejich jména někde objevila v souvislosti s návštěvami hospod a barů.
Stačil jste vnímat proměny Ostravy za poslední roky?
Těžko se mi to posuzuje. Vždycky, když jsem přijel, bylo to divadlo, kamarádi, hospoda a pak jsem ráno procitl. Ostravu jsem proto vnímal jaksi zamlženě. Takže mohu jen posuzovat restaurační zařízení. A jejich dnešní úroveň se s úrovní za dob socialismu nedá srovnávat.
Hrajete v populární hře z vojenského prostředí Mlýny. Avšak když toto divadelní představení natáčela Česká televize v kasárnách poblíž Ostravy, chyběl jste. Proč?
V té době jsem točil film Díky za každé nové ráno, proto jsem sem nemohl přijet. Mou roli, jednookého důstojníka, si proto zahrál Ondřej Trojan, který hru režíroval a zrovna tuto roli se mnou v divadle alternoval.
Přijel jste představit svůj nový film O život. Proč se na něm podílí hned několik scénáristů?
Námět pochází od Jaroslava Pozziho a spolu jsme vytvářeli první scénář. Oba jsem se dohadovali, on si myslel, že námět je zcela hotový, já měl opačný názor. Proto napsal Jiří Vejdělek další verzi scénáře. Bohužel byl tak vytížený, že jsem musel požádat Halinu Pawlowskou, aby příběh uzavřela. Podařilo se jí z námětu udělat jeden celek, vše sjednotila. A protože jsem se scénářem zabýval dva a půl roku, předal jsem i své jméno. Pro je nás tolik scénáristů.
Hlavní role hrají Vojta Kotek a Dorota Notová. Měl jste už od začátku představu, že právě oni budou hlavními hrdiny?
Vojtu Kotka jsem si vyhlédl už před dvěma roky, jenže pak jsem začal pochybovat, že roli zahraje důvěryhodně vzhledem ke svému věku. Začal jsem se proto pohlížet po dalších hercích, jenže uběhly dva roky a Vojta Kotek do této role doslova dospěl. Takže jsem se vrátil k původní myšlence. U Dorky to bylo podobné. Líbila se mi od začátku, ale i pro tuto roli jsem hledal jiné dívky. Nakonec to byla Dorka, která dokázala zahrát trochu střelenou manekýnku.
Pochyboval jste i o Bobu Kleplovi?
Ne, vůbec. Je typem aparátníka. Právě takovou postavu jsem potřeboval.
Bob Klepl hraje lidoveckého poslance, který ostře vystupuje proti přerušení početí. Byl jeho předlohou skutečný politik?
Ano, přiznám, že jsem měl na mysli skutečného poslance. Jenže jeho jméno vám neprozradím, nemíním se tahat po soudech. Nešlo mi o skutečnou osobu z reálu, chtěl jsem ukázat, jak tak ostře vyhraněný člověk v konfrontaci se skutečností může své názory popřít. A protože taková figura existovala i v reálném světě, využil jsem ji.
Ve filmu se objevil v menší roli pornoherec Robert Rosenberg. Co říkáte na jeho zatčení?
No vidíte, jeho zatčení spustilo reklamní kampaň k našemu filmu, protože je s ním spojován. Musím říct, že Robert je příjemný chlapík, není vůbec nafoukaný a točilo se mi s ním dobře. Dokonce mi věnoval své DVD. Naše fotky z natáčení se pak objevily na jeho internetových stránkách a to mě docela pobavilo. Jejich zveřejnění jsme nijak nezakazovali. Osobně věřím, že bude brzy propuštěn na svobodu.
Jak velký byl rozpočet filmu O život a pro jakou věkovou kategorii je určen?
Rozpočet považuji vzhledem k nákladům na české film za průměrný. Dosáhl třiceti milionů korun. Jen některé efekty vyšly na miliony, ať už šlo o scény na svazích, v křovinách anebo v lidském těle. Děj filmu je určen pro generaci od šestnácti do čtyřiceti let. Věřím, že pobaví i padesátníky.
Milan Šteindler (1957) vystudoval střední výtvarnou školu. Během ní začal hrát v Divadle Sklep. Posléze si vybral režii na FAMU, studia ukončil v roce 1985 a nastoupil jako asistent režie do Filmových studií Barrandov. Současně se stal členem umělecké skupiny Ctibora Turby. Účinkování v Divadle Sklep přineslo Šteindlerovi první role ve filmech – Kopytem sem, kopytem tam, Pražská pětka a práci v Barrandově zakončil režisérským debutem a hlavní rolí ve filmu Vrať se do hrobu. Jako scénárista připravoval Českou sodu, v níž exceloval v roli vedoucího jazykového kurzu Alles Gute. V roce 1994 natočil úspěšnou komedii Díky za každé nové ráno, jeho další film Perníková věž však již takový ohlas nemělo. Po šesti letech se Šteindler vrací jako režisér filmu O život. Ústřední dvojici při milování postihne malér, dívka může otěhotnět, takže oba hlavní hrdinové vyrážejí noční přírodou do města, aby sehnali pilulku Post-it. Zažívají přitom neskutečná a absurdní dobrodružství.
René Stejskal
Foto: Robert Mročka
