11°C
Jste rodačkou z Hrušova. Do kolika let jste v Hrušově žila?
Do svých jedenadvaceti let. Pak jsem se provdala a odešla bydlet do Poruby.
Stojí ještě hrušovský domek, kde jste bydlela?
Už je dávno zbouraný. Stával vedle parku u zahradnictví téměř naproti kostela.
Zabývali se rodiče hudbou?
Ano, tatínek působil jako varhaník v hrušovském kostele a maminka zpívala v jeho sboru. Tatínek později založil další pěvecký sbor při Dolu Petr Bezruč a tam jsme také s maminkou obě zpívaly. Tatínek v Hrušově rovněž režíroval ochotnickou operetu, kde účinkovala maminka.
Dalo se v Hrušově chodit někam za zábavou?
Já se vlastně nechodila bavit nikam. Bydlela s námi moc fajn teta a já trávila večery doma. Seděli jsme všichni často venku na zahradě a teta nám vyprávěla historky. Vzpomínala na mládí a na to, jak chodila tancovat a i mě vyháněla na zábavy. Ale je pravda, že jsem zase pořád neseděla doma. Po maturitě jsme s kamarádkou chodily na taneční zábavy do sálu vysokoškolských kolejí ve Slezské Ostravě. Vyhrávala tam fantastická kapela a na trumpetu hrál a zpíval Dušan Gruň. Chodily jsme tam kvůli kapele, byla opravdu úžasná.
Čím jste se živila po maturitě?
Nedostala jsem se na vysokou školu. Chtěla jsem jít na práva, jenže kvůli kostelu a tatínkovu povolání to tehdy nebylo možné. Musela jsem proto do práce a nastoupila jsem do spořitelny v Hrušově. Vyšlo to díky tomu, že tatínkův kamarád pracoval jako vedoucí této pobočky. Po roce jsem pak přešla do hlavní spořitelny v Ostravě.
Takže když se ohlédnete, jste ráda, že jste se na práva nedostala a mohla jste se věnovat hudbě?
Osobně si myslím, že každý člověk má předurčené, co bude v životě dělat. Kdybych studovala v Praze, určitě bych zakotvila v nějakém divadle, v Apollu nebo Semaforu. Ke zpívání a muzice jsem měla blízko, takže věřím, že bych se k hudbě dostala tak jako tak.
Kde se vám v Ostravě dobře zpívalo?
Zpívala jsem se skupinou Majestic v kulturním domě v Porubě. Byla to naše domovská scéna, zkoušeli jsme tam každý týden dvě nové písničky, abychom měli na nedělním koncertu novinky. Každou neděli stávaly před kulturákem velké fronty na lístky. Nejdříve si lidé chodili jen zatancovat, později si šli poslechnout naši kapelu. V kulturáku se zpívalo moc dobře a vzpomínám na něj ráda. Navíc jsem se tam seznámila s Milošem Zapletalem, který tehdy pracoval v ostravském rozhlase a začal mi dělat manažera. Porubský kulturní dům byl prostě odrazový můstek pro mou kariéru.
Trvalo dlouho, než jste natočila první desku?
Přibližně tři až čtyři roky od doby, kdy jsem začala zpívat s kapelou. Desku jsem ale nenatočila s Majesticem, nýbrž se skupinou Flamingo, k níž jsem přestoupila v roce 1969. Desku jsme společně natočili o rok později.
Hodně písniček vám otextoval Jarek Nohavica. Jak jste se s ním seznámila?
Chodil do rádia za svými rodiči, kteří tam pracovali. Potkávali jsme se pak v baru u Waldemara, kam chodili všichni lidé z rozhlasu. Slovo dalo slovo a začal psát texty na písničky Jiřího Urbánka a mého prvního manžela Vlastimila Kučaje. Jeho texty mi sedly.
Žije dnes v Ostravě někdo z vaší rodiny?
Mám v Ostravě bratra, kterého navštěvuji. Před ostravským koncertem jsme se domluvily se sestřenicemi, že zajdeme na oběd. Zůstalo mi tady hodně známých a další známé mám na Čeladné, takže i za nimi občas zajedu.
Velký úspěch mělo Divadélko pod věží. Hovořil vám někdo do výběru hostů nebo jste si je mohla vybírat sama?
S pozváním hosta jsem problém nikdy neměla, ale když jsme točili jeden z vánočních dílů Divadélka, pozvali jsme Ondřeje Havelku. Přišel do studia jako pastýř a zpíval koledy. Okamžitě přiběhla dramaturgyně s tím, že se v televizi nesmí objevit slova betlém a ježíšek. Jak to můžete ve vánočním vydání vynechat? To nejde. Ale nemyslím si, že by to měla přikázané seshora, spíše se bála, že by mohla mít problém.
Kdo vymyslel Divadélko pod věží?
Ostravská televize mi nabídla, že bych mohla mít vlastní pořad. Formu Divadélka pod věží vymyslel Miloš Zapletal, který pak psal scénáře. Musel je však psát na jméno své ženy, protože tehdy už měl taky nějaký zákaz.
Bylo pro zpěvačku těžké začít moderovat vlastní pořad?
Nemohu říct, že by to bylo těžké, ale musela jsem se hodně věci naučit za chodu. Dodnes lidé na pořad vzpomínají a to mě vždycky potěší.
V polovině 80. let jste se přestěhovala do Prahy a najednou jste jakoby zmizela. Bylo důvodem jen přestěhování?
Neřekla bych. Zpívala jsem dál s Flamingem až do roku 1988. Kariéru mi zabrzdil sňatek, po kterém jsem se přestěhovala na necelé dva roky do Německa. V té době jsem dokonce chtěla přestat zpívat, přidaly se totiž i nějaké zdravotní problémy, což byl asi hlavní důvod. Po revoluci jsem se vrátila zpátky a pokračovala ve zpívání.
Váš repertoár tvořily částečně převzaté písničky. Jak se dala taková skladba získat?
Tehdy se nemuselo nic povolovat, písnička se dala normálně nazpívat. Jen existovaly textové komise, které kontrolovaly a schvalovaly texty. Když se jim něco nelíbilo, muselo se to opravit nebo text se vyhodil do koše. Přebírat písničky však šlo volně bez jakýchkoliv omezení.
Kde jste strávila letošní dovolenou?
Zajeli jsme si v červenci do Itálie do Toskánska, kam jezdíme každým rokem a na místě si pronajímáme malý domek. Po návratu jsem se doma starala o dva vnoučky a také dohlížela na opravu bazénu. A vnoučatům jsem pekla ovocné koláče, které milují. Pár dní jsem strávila na Šumavě a v Německu v Hamburku, který mám moc ráda. A ještě čeká mě cesta do Kanady za synem.
