Charlotte Masaryková působila
jako sebevědomá a emancipovaná žena, Marta Gottwaldová připomínala karikaturu
podobnou postavičce Mrazíka, z Marie Zápotocké šel mráz po zádech a Olga
Havlová dokázala usměrnit svého manžela.
Osudy těchto žen a dalších
prvních dam popisuje Pavel Kosatík ve své knize Manželky prezidentů - Deset žen
z hradu.
Na besedě v knihkupectví Librex připomenul manažer Jan Becher, že
kniha vyšla od roku 1993 již popatnácté. „V prvních vydáních jsem nahlížel přes
sukně manželek na prezidenty, v posledním vydáním se opravdu zaobírám
životem těchto žen," konstatoval spisovatel Pavel Kosatík. Zalitoval, že se mu
přes značné úsilí nepodařilo setkat s Livií Klausovou. Ocenil Charlotte
Garrigue Masarykovou, díky níž se tehdy stalo Československo v ženských
otázkách pokrokovější než Švýcarsko. „Zajímavá byla Marta Gottwaldová. Připomínala
postavičku z Mrazíka, měla hrozné vlastnosti a byla doslova karikaturou.
Gottwald si s ní užil své. Na druhé straně nikdy nevstoupila do KSČ,"
líčil Kosatík. Z prvních dam na něj ale nejhůř působila Marie Zápotocká
pro svůj komunistický fanatismus. Doslova utajená byla manželka prezidenta
Novotného. To však bylo dáno tím, že ona ani její muž nebyli společenští lidé a
necítili se ve společnosti dobře.
Kosatík kladně hodnotí Irenu Svobodovu, kterou považuje za válečnou hrdinku za
činnost v odboji. I přes útrapy a ústrky přežila roky
v protektorátu. V knize jsou
připomenuty i obě manželky Gustáva Husáka, přestože nikdy nebyly ženami „z
hradu". Kladné body získala i Olga
Havlová, která si našla po roce 1989 své místo v charitativní činnosti.