Lucie Bílá – zamilovaná, ale déšť odehnat nedokázala

Proč zrovna Lucie Bílá?
Když pořadatelé Colours of Ostrava odtajnili hvězdy letošního ročníku, mnohé novináře nepřekvapila zpěvačka Sinéad O'Connor, skupiny Happy Mondays či Goldfrapp. V úžas je přivedlo jiné jméno, a to Lucie Bílá. Proč zrovna ona? Ikona českého popu? „Lucie Bílá je jedna z našich nejlepších zpěvaček. Má famózní hlas a my jsme přesvědčeni, že na tento festival patří. Uvidíte, kolik lidí si ji přijde poslechnout," usmíval se před festivalem mluvčí Jiří Sedlák. O festival projevila zájem samotná zpěvačka. Pořadatelé to jen uvítali. Vždyť právě jim jde o pestrobarevnost a různorodost účinkujících.
Jak všem vytřela zrak
Nad Černou loukou se honily v poslední festivalový den mraky. Před pódiem se ale již tísnily davy lidí. Nebylo tam prázdno, nebylo tam ani poloprázdno. Bylo tam opravdu plno. Čekalo se na zpěvačku, která se v bulvárních médiích zjevuje asi tak často, jako slunce na obloze. A pak přišla. Oblečená v černém, spousta bižuterie, prostě Bílá tak, jak ji známe. S ní přišla i pořádná průtrž mračen. „Haló, zpívejme, třeba ten déšť zaženeme," vyzývala publikum, a to se nenechalo nijak dlouze přemlouvat. Zpívali všichni, mladí, staří, punkeři, rockeři, intelektuálové, máničky.... . Lilo doslova jak z konve, Bílá zpívala svoje největší hity a když začala písničku Láska je láska, lidé se mohli zbláznit. „Jsem strašně, ale strašně zamilovaná. Jste taky? Máte se dobře? Ahoj Ostravo," volala na všechny Lucie Bílá. Řešila sama, že je na akci, která popu zrovna nepřeje? „Ne, lidi se tady přišli bavit. Pijí pivo, tančí, no a jestli zatleskají, tak prostě zatleskají," pokrčila rameny zpěvačka. Přijela jen na svůj koncert a pak zamířila rychle zpátky do Čech. „Ne ne, žádný rozhovor. Ani pět minut. Strašně spěcháme," zdůrazňoval poněkud důležitě manažer Bílé. Zpěvačka ale byla evidentně z Ostravanů nadšená. A Ostravané byli nadšeni z Bílé. 
Jedlo se a pilo. Ale mandle neprošly
V průběhu Colours of Ostrava se vypilo bezmála devadesát tisíc piv. Tedy zhruba stejně jako loni. Lidé si letos také pochutnávali na nealkoholickém pivu Birell, kterého bylo vytočeno více než šest tisíc půllitrů. Za zlatý mok se ve všech stáncích platilo stejně. Žíznivci si za desítku ochotně zaplatili 27 korun. Stejně tak platili i za tvrdý alkohol a nepřeberné množství koktejlů. „Moc mi tady chutná ochucená ovocná medovina v ledové tříšti. Leze to rychle do hlavy a je to moc dobré," usmívala se Renata Žižková z Dobré u Frýdku-Místku. Alkohol tekl proudem, přesto napohled opilých lidí moc vidět nebylo. „My to vytančíme. Dáme pár piv, ale pak zapaříme a v hlavě nezůstane nic," tvrdil Martin Ručka z Ostravy. Stánkaři se stejně dobře starali i o žaludky návštěvníků. Všude voněly masové špízy, pečené kýty, steaky na grilu, hamburgery, bramboráky či langoše. O vegetariány se staraly indické občerstvení, a tak byli všichni spokojeni. Jen trochu smutný zůstal mladík Tomáš z Frýdku-Místku. Ochranka mu před vstupem do areálu vyhmátla v tašce sáček s mandlemi a nepustila ho s nimi dovnitř. „Chápu, že tam nepouští lidi s jídlem a pitím. Vychází tak vstříc stánkařům. Ale sáček s mandlemi? Komu ty vadí?" divil se Tomáš a před branou rychle chroupal mandle, aby už konečně mohl dovnitř.
Hudební nálož stála za to
Jestli je nějaký festival ve střední Evropě nabitý zajímavou hudbou k prasknutí, tak je to právě Colours of Ostrava. Letos se na pódiích několika scén vystřídalo více než sto hudebních skupin a interpretů. Pořadatelé mají jistotu, že je akce oblíbená, a proto si mohou dovolit zvát umělce, kteří u nás zrovna moc známí nejsou. Vyplácí se jim to. Lidé jezdí i proto, aby si rozšířili své obzory. Hvězdy ale také nechybí. Letos to byla Irka Sinéad O'Connor, skupiny Happy Mondays, Goldfrapp, Gogol Bordello nebo Koop. Pro mnohé byl příjemným překvapením koncert vynikajícího norského tenorsaxofonisty Jana Garbareka. Jiným učarovaly krásné hlasy zpěvaček Noa nebo Tanyi Tagaq. Bylo toho opravdu hodně. Nechyběly ani hvězdy českého nebe, divadelní vystoupení, různé workshopy či besedy. Bavily se i děti. Měly svůj herní koutek a mnohé z nich se vyřádily na koncertech. Samotní hudebníci byli z Colours of Ostrava také nadšeni. „Manažer Sinéad dokonce prohlásil, že Colours je nejlepší festival v Evropě. Moc se tady líbilo ale i dalším interpretům. Někteří, jako třeba miláček publika Tanya Tagaq, se s námi loučila dokonce se slzami dojetí v očích," poznamenala ředitelka festivalu Zlata Holušová.
Dešti, větru neporučíme
Pořadatelé Colours of Ostrava zvládli mnohé. Připravili kvalitní festival, dokázali nachystat areál, aby se v něm lidé cítili dobře. Jedno ale nedokázali. Nepovedlo se jim připravit počasí. První dva dny akce byly ještě krásné a slunečné. Sobota až do pozdních odpoledních hodin byla taky ještě slunečná. Pak se ale nad Ostravou začaly honit mraky a déšť obtěžoval návštěvníky s přestávkami až do noci. Podobně na tom byla i neděle. Marně zpíval Karel Mařík z Prouzy písničku To je dneska krásně na tom venku. Krásně nebylo a kapela musela dokonce kvůli krupobití ukončit vystoupení. Program se pak posunul, ale koncerty se odehrály. A co na to návštěvníci? Někteří se schovávali ve stanech s občerstvením nebo v čajovně v garážích. Jiní tančili déšť-nedéšť. Našli se i takoví, kteří si v počasí libovali. Nakonec se ukázalo, že ani liják náladu pokazit neumí. Poslední koncert, kdy na pódiu řádila skupina Gogol Bordello byl natolik výjimečný, že provazy vody nevadily opravdu nikomu. 
Tisíce lidí a málo prostoru
Colours of Ostrava je fenomén. Svědčí o tom i návštěvnost. „Zatím prošlo branami více než dvacet tři tisíc lidí," oznámila v neděli krátce po poledni výkonná ředitelka festivalu Marcela Krplová. Na akci tak přišlo zase více lidí, než loni. Otázkou ale zůstává, zda je areál Černé louky a Slezskoostravského hradu pro takové davy dostačující. Již nyní totiž bylo chvílemi na festivalu opravdu těsno. Když hrála irská hvězda, nebylo si již téměř kde stoupnout. Pořadatelé proto stojí před vážným rozhodnutím - buď příští rok na akci omezí vstup, a nebo se Colours Of Ostrava přesune jinam. Byla by to škoda.