11°C
Expedice K&K Annapurna - Mount Everest nedopadla podle vašich představ. Jak byste ji zhodnotil?
Asi bych řekl, že to byla smolná expedice. V televizi dokonce poměrně vhodně použili termín - prokletá expedice. Ono se totiž opravdu pokazilo, co se dalo. Na obou horách, o které jsme se pokoušeli, zahynuli dva čeští horolezci. Naše expedice se postupně smrskla na dva členy. Smůlu jsme měli i v tom, že kamarád Radim Slíva přišel na své zranění až v momentě po zaplacení permitu, což je povolenka pro výstup na Everest. Nešlo už to stornovat a tak jsme pozbyli hodně vysokou částku. Petr Valchař zase musel zaplatit šerpům za pomoc při sestupu do BC, což také není vůbec levná záležitost. A konečně přišla pohroma, že nás okradli o výbavu a tím jsme přišli o šanci na poslední vrcholový pokus.
Smrt dvou Čechů musela být děsivým zážitkem. Neměli jste chuť to vzdát?
Člověku se v tu chvíli honí hlavou různé myšlenky. Že to nepovzbudí, je jasné. Spíše si uvědomíte o to více všechna rizika. Martina Minaříka, který zahynul při sestupu z Annapurny, jsme znali osobně. Spali jsme spolu ve stanu, měli jsme společnou kuchyň, byli jsme přátelé a pobývali jsme ve stejném táboře. Ale šli jsme dál, nechtěli jsme to vzdát. Bylo to jako znamení, že jsme udělali dobře, když jsme výstup na Annapurnu přerušili.
Annapurna asi není zrovna lehká hora... .
To teda není. Troufám si říct, že je jedna z nejnebezpečnějších, ne-li úplně ta nejrizikovější osmitisícovka. Je proste strašně nebezpečná. Člověk může kdykoliv spadnout do nějaké průrvy, hodně tam padají kameny a séraky. Takže my jsme asi 14 dnů hledali cestu, jak se nelépe dostat na hřeben, a pak přišla zpráva, že se otevřely hranice na Tibet a že můžeme vyrazit směr Everest. V to jsme málem už ani nedoufali. Tak jsme se sbalili a zmizeli. A udělali jsme dobře. Nikomu se na Annapurně nechtělo setrvávat déle.
Jaký byl výstup na Mount Everest?
Bohužel jsme měli velice málo času. Hrozilo, že to nestihneme a kvůli počasí to budeme muset vzdát. Vzhledem k tomu, že jsme nebyli aklimatizovaní, nemohli jsme se pustit žádnou náročnější trasou. Vydali jsme se tedy po severní hraně, což je velice demotivující. Ono touto trasou totiž vyráží úplně všichni. Divila byste se, kdo všechno může na nejvyšší horu světa lézt. My třeba zažili šestnáctiletého kluka s protézou místo nohy. Bohužel tam chodí i netrénovaní lidé, co na to absolutně nemají ani fyzicky, ani psychicky. Mají kyslíkové přístroje, spoustu pomocníků, a výškových nosičů kolem sebe. Sami si nesou jen baťůžek se svačinou. Zkrátka Everest je komerčně nejzajímavější hora na světě a všichni se chtějí dostat na jeho vrchol ať to stojí, co to stojí.
Navíc vás ještě okradli....
Ano, navíc nás ještě okradli. Ve výšce asi 6600 metrů jsme přišli o mačky, sedáky, karabiny, jumary a cepín. A jelikož si nedovedu představit, že by to vzal někdo z Evropanů, kdo má výbavu vlastní, troufám si téměř na devětadevadesát procent říct, že to byl některý z výškových nosičů. Oni to pak prodají nebo použijí sami pro sebe. Uvědomte si, že ti šerpové berou výstupy jako sezónní přivýdělek, jako když u nás jedete v létě na jablka. Stává se, že něco občas ukradnou, schovají to někam za kámen a pak se pro to na další sezonu vrátí. Každopádně to byl krutý šok, protože nás to připravilo o jedinečnou možnost pokusit se o vrchol v momentě, kdy ještě přálo počasí. Museli jsme se tedy vracet dolů, narychlo shánět výbavu a přišli o celý den dobrého počasí
A pak zase nahoru?
Ano. Spolu s námi už tam zbyla pouze jedna expedice z Kanady. Bohužel jsme se s Kanaďany domlouvali na spolupráci, která se ale nakonec nekonala. Měli jsme se střídat v prošlapávání cesty, ale oni to nechali jen na mě a Petru Maškovi. Tím, že jsme na ně čekali, jsme přišli o drahocený čas. Dostali jsme se do výšky 8350 metrů. Dál už nás nepustilo počasí a museli jsme se vrátit.
Naštěstí jste se ale vrátili živí a zdraví. Co byla první věc, co jste udělal doma po návratu?
Co bylo první? To se ani neptejte (dlouze se zasmál). No pustil jsem si bednu, sedl do křesla, dal si kafe a hrál jsem si se psem Fíkem. Samozřejmě až poté, co jsem se přivítal se svými dětmi a rozdal dárky rodině z Nepálu a Tibetu
Schválně, za kolik dáte trasu na Lysou horu? Řekněme od hotelu Petra Bezruče?
Tak teď to neřeknu, protože když se vrátíte z Himalájí, tak máte tak zdevastované tělo, že to vypadá, jako byste nikdy nesportoval. Asi bych to dal pod 45 minut, ale jistě to nevím.
Asi je teď předčasné se ptát na další plány. Ale přesto - máte nějaké uskutečnitelné?
Především samozřejmě záleží na tom, zda seženeme sponzory. Mount Everest stojí dál, nezmizel a já bych se určitě ještě někdy rád o něj pokusil. Přál bych si uskutečnit náš původní plán, kdy jsme chtěli vylézt na Cho - Oju, abychom se aklimatizovali a pak se vydali nějakou jinou cestou na Everest. Nevím, zda se to povede příští rok, ale moc rád bych, kdyby to někdy vyšlo. Mám ale jiný sen. Rád bych se vrátil pod K2 do Pákistánu. V klidu bych se podíval na tuto horu s tím, že tam už jsem byl, a že tam už nemusím a pokusil se o některou ze tří sousedních osmitisícovek, které tam ještě zbývají. Tak to bych opravdu moc rád.
