Veselé paničky windsorské jste si vybral sám anebo organizátoři Shakespearovských slavností měli tuto hru pro vás již připravenou?
Byl to nápad pořadatelů, kteří mne s tímto oslovili.
Už jste někdy v minulosti režíroval Shakespearovu hru pod otevřeným nebem?
Několikrát, dá se říct, že jsem jich dělal pod otevřeným nebem hodně. Režíroval jsem takto Hamleta, Sen noci svatojánské v pevnosti v Dubrovniku, Zkrocení zlé ženy ve finském Tampere a obě tyto hry pak také v Českém Krumlově, kde jsem již v minulosti uvedl i Veselé paničky windsorské. Letní představení mám moc rád, je to vždycky hezké divadlo.
Rozhodujete si o obsazení sám?
Většinou ano, ale u Veselých paniček windsorských, které jsme hráli v Ostravě, to bylo trochu jinak. Pořadatelé již věděli, že hlavní roli Falstaffa bude hrát Bolek Polívka. Ostatní herce jsme hledali podle toho, kdo má v létě čas. U letních představení je vždy problém skloubit vše časově dohromady. Největší potíže byly při zkoušení. Museli jsme dělat zkoušky v noci až v době, kdy všichni dohráli v divadlech. Na Veselé paničky windsorské jsme měli jen tři týdny a zkoušeli jsme přímo na Pražském hradě od jedenácti večer do časných ranních hodin. Musím ale říct, že herci byli dobře připravení a velmi vstřícní, takže se s nimi dobře pracovalo a vše šlo poměrně rychle.
Je těžké režírovat Bolka Polívku? Říká se o něm, že je pro režiséra těžce zvládnutelný a neustále improvizuje.
Vůbec ne! Pokud jej znáte z filmů, tak jde o velmi ukázněného herce. Film a divadlo je něco jiného, než co známe z Manéže nebo z Šaška a královny. Uznávám ale, že když je takový člověk na jevišti a cítí publikum, pak je těžké předělat jej. Dávali jsme si záležet na tom, aby uměl vychutnat text. V tom je Bolek Polívka jedinečný.
A dokázal se držet textu?
Někde se nedržel, není to klasický herec a vybudoval si svůj styl. Odpovídalo to ale hře.
Dokázal byste si v této roli představit i někoho jiného?
Tato role není jednoduchá, vždyť postava Falstaffa nese text a záleží na ní celé představení. Takovou postavu musí hrát osobnost a Bolek tou osobností je. Má v sobě charisma. Určitě by tuto roli mohl hrát i někdo jiný, pravdou ale je, že skutečných hereckých osobností máme málo.
Nezastínil svým výkonem ostatní herce?
Myslím si, že ne. A ani se o to nesnaží, za což jej obdivuji. Je k partnerům velmi vstřícný a kolegiální.
Vy sám jste také herec. Hrál jste i ve filmech, které jste režíroval. Jak člověk sám sebe režíruje?
Takovou hloupost jsem udělal jen dvakrát. A bylo to špatné. Šlo vždy spíše o záskok, a už to nedělám. Nerad na tyto věci vzpomínám. Obsadit sám sebe si může dovolit jen dobrý profesionální herec, který je obklopen spolehlivými lidmi. Herci, kteří režírují, jako například Robert Redford, mají vedle sebe další režiséry. Nejde hlídat práci na place a zároveň se soustředit na roli. Určitě to dokázali Charlie Chaplin nebo Laurence Olivier. Koneckonců, režie není tak složitá věc. Dělá to kdekdo a někdy i určitá nedokonalost je ku prospěchu věci.
Dostával jste po natočení oscarových Ostře sledovaných vlaků nabídky ze zahraničí?
Producenti si v Praze podávali ruce, jenomže stalo se to v době, kdy jsem točil svůj další film a pak přišly ruské tanky. Producenti skutečně do Prahy jezdili i potom, jenže papaláši je vždycky vyprovodili s tím, že pan Menzel nemá čas a ven mě nepustili.
Báli se, že byste se už nevrátil?
Jistě. Netýkalo se to jen mne, nýbrž celé mé generace. V zahraničí byl o nás zájem, ať už o Chytilovou, Němce nebo mne a takový zájem těžce nelibě nesli staří režiséři. Během normalizace pak získali velkou moc a snažili se zabránit tomu, aby se o nás vůbec vědělo. Několik let jsme nesměli točit a dokonce se o nás ani nesmělo psát. Mám doma Encyklopedii filmu – jsou v něm všichni laureáti, zasloužilí a národní umělci, zato moje a Kádárovo jméno tam není.
Pokud by vám tehdy povolili vyjet, zůstal byste venku?
Asi ne. A také bych se bál, že bych to venku neuměl dělat. Naučil jsem se dělat filmy v Čechách, proto jsem chtěl točit české filmy. Navíc Oscar nebyl tehdy tak velká sláva, jak je tomu dnes. Tenkrát jsem si ani neuvědomoval, co Ostře sledované vlaky znamenaly. Dochází mi to až dnes, Když někam přijedu, zjišťuji, že jej lidé znají, že je dodnes slavným filmem. Mladší filmaři z různých zemí mi říkají, že je hodně ovlivnil.
Hned tak se nepoštěstí, aby se takovým způsobem proslavila filmová prvotina…
Měl jsem dobrou látku a dobré učitele. V Americe mi opravdu nevěřili, že je to můj první film.
Herce jste si vybíral sám?
Ano. Tady v Čechách si režiséři herce většinou vybírali sami. Změnilo se to až za normalizace, kdy jste museli do filmu vzít herce – bylo to nařízeno. Samozřejmě šlo o komunisty. Bohužel takových nezajímavých a špatných herců, kteří měli jen stranickou legitimaci, bylo hodně. Dnes je to naopak. Producenti vám doslova nutí známé tváře. U filmu Obsluhoval jsem anglického krále jsem si proti jejich vůli prosadil herce, které jsem ve filmu chtěl mít. A udělal jsem dobře.
Jak jste natrefil na Václava Neckáře, který hrál hlavní roli v Ostře sledovaných vlacích?
Václav Neckář v té době teprve začínal. Zpíval v Karlíně a poté přešel do Rokoka. V televizi jej viděla manželka jednoho produkčního a doporučila mi, abych se na něj šel podívat. Natočili jsme s ním kamerové zkoušky a ukázali je Bohumilu Hrabalovi. Ten se na záběry podíval a řekl: To je on.
Byla s ním jako s nehercem těžká práce?
Ne. Takového člověka nesmíte režírovat. Když si dobře vyberete, pak nesmíte herce nutit, aby ze sebe dělal něco, co není. V tom je celý trik.
Herci a režiséři v létě pracují. Užil jste si vůbec někdy léta?
Jistě, mockrát. Nejsem zase příliš pracovitý. Filmů jsem zase tak moc nenatočil. Někdy byla i práce příjemná. Dělal jsem letního Hamleta v Dubrovniku a druhý rok jsem přijel na reprizy jako dozor. Takže celé léto jsem trávil v Dubrovniku a užíval si moře a výletů.
Hrával jste i v Ostravě. Jak na tu dobu vzpomínáte?
Zajížděl jsem do Ostravy často s Činoherním klubem. Pak jsem v ostravském divadle zaskakoval za Jiřího Fišera, který tady hrál stejnou roli, jakou jsem měl v Činoheráku. Přijížděl jsem do Ostravy odpoledne a v noci nebo druhý den ráno jsem vlakem zpátky odjížděl do Prahy. Za měsíc jsem takové představení absolvoval přibližně dvakrát. Dokonce jsme v Ostravě hráli na Silvestra Penzion pro svobodné pány. Do Ostravy jel se mnou i režisér Krejčík. Těsně před půlnocí jsme šli na vlak, na nádraží nás doprovázel Tomáš Töpfer a Silvestra jsme oslavili až v jedoucím vlaku.
Jiří Menzel (1938) je český režisér a herec. Hned svým prvním celovečerním filmem Ostře sledované vlaky z roku 1966 zabodoval. Film získal Oscara za nejlepší zahraniční film. Na Oscara byl nominován i jeho film Vesničko má středisková. Film Skřivánci na niti, který ležel 20 let „v trezoru“, obdržel na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně v roce 1990 cenu Zlatý medvěd. Jiří Menzel si sám zahrál ve více než čtyřiceti filmech.
