Do Ostravy jste přijel den po návratu z Jihoafrické republiky. Čím jste se tam zabýval?
„Byl jsem tam se skupinou dvanácti atletů, které trénuji. Soustředění trvá až dva měsíce a již pošesté jsme pobývali v Podchestrone, městečku vzdáleném 150 kilometrů od Johannesburgu. Jde o areál s malými domky a vše je tam levnější než v Evropě. Největší položkou je letenka, ostatní služby vycházejí opravdu velice příznivě. V létě se ukáže, jaký přínos soustředění mělo. Během mé kariéry mi tyto tréninkové pobyty hodně pomohly.“
Vzpomenete si ještě na váš první závod na mítinku Zlatá tretra v Ostravě?
„Poprvé jsme na Zlaté tretře závodil v roce 1985. Tehdy jsem ještě nevyhrál. Nejraději vzpomínám na rok 1992. Na začátku roku jsem měl zdravotní problémy, blížila se olympiáda a já neměl hozený limit. Poslední možností byla Zlatá tretra. Před závodem začalo pršet, přesto jsem si věřil. Nakonec jsem před zaplněným hledištěm hodil přes devadesát metrů a mohl jsem jet do Barcelony, kde jsem vyhrál. To vše díky úspěšnému startu v Ostravě.“
Pomáhala vám atmosféra na stadionu?
„Ve světě existuje několik mítinků, na nichž panuje dobrá atmosféra a dobře se mi na nich závodilo, ať už to byla Paříž, Oslo, Zürich nebo oštěpařům fandící Finsko. Ale takové fanoušky jako v Ostravě jsem nezažil nikde. Diváci mě vždycky dokázali vyhecovat a hnali mě dál. Kulisa byla vždy úžasná a opravdu výjimečná a lidé dokázali dobré výkony náležitě ocenit. Vím, že třeba v roce 1996 přišlo hodně lidů kvůli mně. Chtěl jsem se divákům odvděčit dobrým výkonem a házel jsem opravdu jen pro ně. V bouřlivé atmosféře jsem přehodil 94 metrů a snad jsem jim tehdy udělal radost.“
Jak jste vnímal svou popularitu. Neobtěžovali vás někdy fandové?
„Mám rád kontakt s lidmi. Nezávodil jsem jen kvůli medailím, ale také kvůli lidem, vždyť sport bez diváků by byl o ničem. Proto jsem také po závodě zůstával dlouho na stadionu a podepisoval jsem se všem, kteří měli o můj podpis zájem. Zájem fanoušků mě prostě vždy těšil a snažil jsem se je nezklamat.“
Nepovažujete za chybu, že se olympijské hry konají v Číně?
„Těmito věcmi jsem se zabýval před osmi roky, kdy se rozhodovalo o pořadatelství letošní olympiády. Rozhodnutí padlo a je takové, jaké je. Dnes už nemá cenu se tím zaobírat. Zbytečně bych olympiádu nepolitizoval. Jen se mi zdá, že se kvůli letošní olympiádě sportovci stávají rukojmími politiků. Jsem zvědavý, jestli se o Tibet budou světoví politikové zajímat i po olympiádě.“
Co říkáte na olympiádu v Praze?
„Podpořil jsem ji na začátku, ale nechci být v žádným komisích. Nechávám to vše na odbornících. Osobně si však myslím, že rok 2016 není reálný.“
Čím se zabýváte po skončení sportovní kariéry?
„Kromě toho, že trénuji atlety, jsem členem Mezinárodního olympijského výboru a se svýám kamarádem jsme se pustili do podnikání. Na Slovensku u Liptovské Mary jsem založili rybářskou osadu, která nabízí dobré možnosti pro rekreační sport a nádherné okolí. Turisté mou jezdit na výlety do Demänovské doliny, Jasné, do Tatralandie anebo využít nedaleké termální prameny.“