Místem vašeho narození je Praha. Váš tatínek Břetislav Staš ale pochází z Ostravy a v Ostravě také žije. Prožila jste v Ostravě aspoň část dětství?
Moji rodiče se seznámili v Praze, když můj táta studoval Karlovu univerzitu. Pak nějaký čas žil v Praze, než se jejich cesty rozešly. Ale kontakt s tatínkem jsem nikdy neztratila. Ostravu miluju a je to můj druhý domov. Mám tady vybudované i svoje divadelní publikum, takže do Ostravy ráda jezdím nejen kvůli tatínkovi, ale také že tady ráda hraju divadlo.
Maminka nedávno v rozhovoru hezky hovořila o Vašem tatínkovi, svém prvním manželovi. Z toho se dá vytušit, že za jejich rozchodem zřejmě stála herecká kariéra maminky. Je to pravda?
Narodila jsem se v roce 1955, takže ta doba byla tak těžká, že bych nehledala důvody jejich rozchodu. Kdyby ta doba byla lepší, naši by se určitě nerozvedli. Mají k sobě moc pěkný vztah, váží si jeden druhého a já jsem moc šťastná, že mám tak krásnou rodinu, přestože nebydlíme všichni pod jednou střechou.
Jak často se vídáváte s tatínkem? Jezdíte za ním do Ostravy, navštěvuje Vaše představení v Ostravě anebo jezdí také za Vámi do Prahy?
Vídám tátu často, jednou za měsíc určitě. Buď já jedu hrát divadlo do Ostravy a to bydlím u něj v Porubě. Zajdeme na oběd do naší oblíbené hospůdky, popovídáme, poklábosíme, zahraju divadlo, přespím u něj a zase jedu domů. Jindy zase on přijede za námi do Prahy, aby se potěšil s mými syny. Jsem ráda, že má na ně vliv.
Vnímáte, že se Ostrava za posledních 22 let proměnila?
Ostrava se určitě změnila, je pěknější, ale pro mě je stále stejně krásná. Mám k Ostravě silné citové pouto a tak mi jí vlastně už ani nikdo nemůže vylepšit.
Jezdila jste jako dítě s tatínkem i do okolí Ostravy, například do Beskyd nebo Jeseníků?
Samozřejmě všechna tato místa důvěrně znám. Ale nejlépe znám Jeseníky, přesně Vrbno pod Pradědem. Měli jsme tam třicet roků chalupu, vlastně srub na vrcholu hory Loupežník, kterému jsme říkali „Stasholm“. Táta už se bohužel nemůže tolik starat o pozemek. Je tam velmi krásná, avšak agresivní příroda, která potřebuje mládí v plné síle a od Prahy je to moc daleko, tak jsme chalupu přenechali mladším majitelům. Vzpomínky mám nádherné a mám je v sobě ukryté.
Když jste se rozhodovala, že se dáte na studium herectví, ovlivnil Vás příklad maminky, která v té době už byla slavnou herečkou? Nezrazovala Vás od tohoto povolání?
Řekla mi jen, že je to džungle a že jenom silní přežívají. Vzala jsem si to k srdci. A dnes vím, že měla pravdu.
Která divadelní role Vám nejvíce „sedla“?
Věřte mi, že je mám všechny stejně ráda. Jsou velmi různorodé a všechny krásné. Nemůžu říct, kterou mám raději, jako vám nemůžu říct, které z dětí mám raději. Miluji je.
Ve filmu jste měla nádhernou roli v Pelíškách. Jaký je Jan Hřebejk režisér – dává hercům volnost, anebo je přísný a má přesnou představu o natáčené scéně?
Pelíšky jsou už vlastně klasika. Už kvůli paní Stellunce Zázvorkové a panu Jiřímu Kodetovi, kteří už jsou v hereckém nebi. Bylo to velmi pohodové natáčení a netočili jsme žádné veliké dílo, a proto z toho to veliké dílo mohlo vzniknout. Jsem vděčná za tuto nabídku Honzovi Hřebejkovi
V květnu Vás diváci v Ostravě uvidí ve hře Shirley Valentine. Můžete tuto hru krátce přiblížit?
Jsem sama na jevišti dvě a půl hodiny a hraju asi patnáct osob. Jednou mi jedna paní udělala kompliment, když mi řekla, že byla překvapená na děkovačce, proč se nepřišli poděkovat i ti ostatní.
Profil
Simona Stašová je dcerou herečky Jiřiny Bohdalové a ostravského geofyzika Břetislava Staše. Po absolvování konzervatoře vystudovala DAMU a po škole nastoupila do divadla v Českých Budějovicích. Po roce přešla do Prahy a 14 let působila v Divadle E. F. Buriana, kde hrála komediální i dramatické role. K těm nejlepším patřily Agáta v Ženitbě a Varja ve Višňovém sadu. Od roku 1991 je členkou Městských divadel pražských. Hraje i v Divadle v Řeznické. Zahrála si ve filmech Parta Hic, Jak napálit advokáta, Buldoci a třešně, Nemocný bílý slon, Pelíšky, Musíme si pomáhat, Babí léto, Román pro ženy, Štěstí, v televizních seriálech Nejmladší z rodu Hamrů, Arabela, Malý pitaval z velkého města, Létající Čestmír, My všichni školou povinní, Přítelkyně z domu smutku, Zdivočelá země, Místo nahoře a v dalších.