11°C
Když jste zakládal před deseti roky Divadelní spolek Frída, jednalo o umělecký nebo komerční nápad?
Zpočátku šlo čistě o umělecký záměr, ale později i podnikatelský, protože se nám začalo dařit. Aby se divadelní společnost prosadila, musí být zajímavá umělecky, představení se divákům musí líbit. A také člověk musí myslet na komerci, aby divadlo mohlo fungovat. Roli sehrálo i to, že v souboru nemůžu existovat, jsem samotář, mám vysokou laťku a nerad za sebou táhnu jiné lidi. Raději si představení udělám sám.
Žijete i z dotací?
Ne, nejsem člověk, který by obíhal úřady a žádal peníze. Mám na to svůj názor a nikdy jsem o dotace neusiloval. Podle mě dotace často dostávají kamarádi kamarádů. Dokážeme se uživit ze vstupného a divadlo v Brně je naštěstí pořád plné. Máme sponzory jen na zajištění představení, například na scénář, kostýmy a dál jsme soběstační.
Kolik lidí v divadle živíte?
Dohromady je nás včetně osvětlovačů a zvukařů osm lidí.
Zahrál jste si ve filmu Muži v říji a zároveň jste autorem námětu. Jak námět vznikl?
Režisér Robert Sedláček hledal nápad z vesnického prostředí a já krátce předtím viděl v televizi reportáž s Josefem Kaprasem, který vyhrál mistrovství Evropy ve vábení jelenů. A nápad byl najednou na světě.
Film měl velmi dobré ohlasy u kritiků, ale návštěvnost byla horší...
Tento film vznikl v produkci České televize, za což jsem vděčný. Jenže marketing je odrazem veřejnoprávní televize. Bohužel je to státní podnik, kde je všem všechno jedno. Tento přístup zaměstnanců mi potvrdil i bývalý ředitel České televize. Film se sice objeví v televizi, ale zážitek z kina je úplně jiný.
Pomohla vám role v seriálu Ordinace v růžové zahradě i v divadle? Zvedla se vám návštěvnost?
Nemohu říct, že by přímo pomohla. Už tehdy jsme měli plno, divadlo běželo. Jestli jsme měli před seriálem deset představení měsíčně, tak po něm máme třináct. Částečně je za tím seriál, ale na druhé straně se divadlo rozjelo, takže bychom jej zvládali i bez Ordinace.
Hrajete i ve slovenské Ordinaci. Máte tam stejnou roli?
Ne, jde o formát seriálu, role jsou jiné. Na Slovensku hraji ředitele nemocnice. Mými partnery jsou takoví herci jako Zuzana Krónerová, Emília Vašáryová, Zdena Studénková a další. To je úplně jiná liga než česká Ordinace. Byla by škoda takovou roli nevzít, zvláště když se od takových lidí máte pořád co učit. I když víte, že to je jen „fabrika", jenže tito skvělí herci dělají dobře své řemeslo. Dialogy u nich nejsou jen pouhé odříkávačky.
Jak vypadá natáčení seriálu?
Jede se od rána, točil jsem dvaadvacet dní v měsíci. Natočíte scénu, jdete si sednout na židli a čekáte na další scénu, na tu se převlečete, zahrajete, vysvléknete se a zase čekáte. Je to na čas hrozně náročné, do toho divadlo, vždyť i kvůli tomu se mi rozpadl dlouholetý vztah. Zrovna tady v Ostravě jsem si byl kupovat batoh. Ten je to jediné, co teď z majetku mám.
Pocítil jste nárůst popularity?
Samozřejmě, když vám vejde někdo dvakrát týdně do bytu, tak se stane známým. Byly to většinou romantické scény o lásce a na takové se ženy rády dívají. Ve slovenské Ordinaci hraji ředitele, který by se pro ostatní rozkrájel a všem pomáhá. Zase pozitivní postava, takže i ta mi přináší popularitu. Někdy mi ale připadalo, že jsem se zrovna těmito rolemi zpronevěřil hereckému řemeslu. Jsem proto moc rád, že mám divadlo.
Údajně si v létě zahraje na Shakespearovských slavnostech.
Ano, nabídku jsem dostal díky účinkování ve slovenské Ordinaci. Zkoušíme na Slovensku hru Něco za něco. Přijedeme i do Ostravy. Tady v Čechách mi bohužel nikdo žádnou roli v představení pro Shakespearovské slavnosti nenabídl, přestože mám za sebou tři hlavní shakespearovské role.
Dnes jste známým hercem, méně se o vás ví, že jste mohl být i slavným sportovcem.
Zabýval jsem se tenisem, házenou, horolezectvím a jachtingem, kde jsem se dostal do výběru pro olympiádu v Barceloně v roce 1992. Nakonec nás nenominoval svaz a místo nás jela posádka, v níž byla jedna sportovkyně těhotná. Na svazu někomu vadilo, že jsme měli německého sponzora, takže nás odstřelili kvůli závisti. Jenže tak je to ve všem, vždyť to je i v televizi. V seriálech hrají neherci jen proto, že jsou kamarádi různých lidí. Podobně to asi funguje úplně všude. Bohužel.
Jak se ze sportovce stane herec?
Byla to velká náhoda. S kamarády jsme navštívili představení v amfiteátru a já řekl, že bych to dokázal zahrát úplně stejně. Slovo dalo slovo a přihlásil jsem se na Janáčkovu akademii múzických umění. Připravil jsem si monolog a napoprvé mě vzali. Svou roli sehrálo i to, že jsem se od ostatních odlišoval vypracovanou svalnatou postavou. V komisi seděl bývalý hokejový trenér, a když mě viděl, řekl, že mě chce, že jsem jeho krevní skupina.
Kam jezdíte na dovolenou?
Mám moc rád Řecko a letos vyrazím aspoň na týden na Korfu. Bohužel více volného času nemám, čekají mě v létě Shakespearovské slavnosti a natáčení filmu. Jsme ale vděčný i za ten týden.
