Herec Luděk Eliáš přežil koncentrák

Luděk Eliáš je spjat s Ostravou od roku 1956, kdy tento rodák ze Slaného dostal angažmá v Divadle Petra Bezruče. To se mu stalo osudným. Ostravu si zamiloval a žije zde dodnes.
„Měl jsem velmi špatnou paměť na jména. Vzpomínám si, když jsem měl jednou v Shakespearovi vyjmenovat Lorda z Buckinghamu a další šlechtice, nebyl jsem si schopen zapamatovat pořadí, a tak jsem si to napsal na ruku, což bylo výborné až do té doby, než nám na generálce dali rukavice," prozradil perličku ze svého hereckého života pětaosmdesátiletý Luděk Eliáš.
Po pěti letech hraní byl doslova proti své vůli zvolen ředitelem. Nevěnoval se však jen dráze herecké. Pět let vedl jako ředitel divadlo, pak zakusil práci v ostravské televizi, kde působil jako dramaturg a vedoucí redakce zábavného vysílání. Když televizi musel opustit, vrátil se zpět do Divadla Petra Bezruče a zůstal v něm až do penze.
Herec Eliáš přežil tři a čtvrt roku v koncentračních táborech, do kterých se dostal společně s rodiči v únoru roku 1942. Ve studentských letech ochotničil, ale právě v Terezíně začal objevovat krásu hraného slova. A jak vypadaly v takovém koncentráku třeba Vánoce? „Stromeček jsme samozřejmě neměli, ale pokud nám to práce dovolila, tak jsme si ducha Vánoc prožili. V tom posledním německém koncentráku jsme dostali dva dny volno a dokonce to byly dny, kdy nebyl nedostatek jídla. Z chleba jsme si dělali malé hvězdičky, které jsme nakonec také snědli," popisoval Luděk Eliáš. V květnu 1945 se dostal na svobodu. Dnes to Luděk Eliáš považuje za svůj největší životní úspěch a raduje se především ze stále se rozrůstající rodiny. (Martina Konečná)