Národní divadlo moravskoslezské vydává po ročníku festivalu OST-RA-VAR sborník, ve kterém diváci najdou transkripce diskusí z rozborových seminářů posledního ročníku. Publikaci přibližuje koordinátorka speciálních projektů NDM Dita Eibenová: „Sborník byl dlouholetým snem dramaturga Marka Pivovara, který stál u zrodu festivalu. Publikace rozhodně není určena jen profesionálům, a tak ji můžu jen doporučit všem, kteří ostravskou činohru sledují. Je to vzrušující a velmi podnětné čtení – žádné suchopárné kritiky, ale zachycení živých dialogů. Všechny se týkají inscenací, které ostravští diváci dobře znají.“
Sborník obsahuje přepis příspěvků a debat z rozborových seminářů, na kterých profesionální kritici a studenti diskutují o jednotlivých inscenacích, uvedených na festivalu. Diskuse jsou otevřené, někdy bouřlivé a mnohdy mají obecnější přesah. Pokud by tedy už existovala knihovnička transkripcí minulých ročníků, dalo by se z nich vysledovat, jak se divadlo a jeho vnímání vyvíjí, jak odráží ducha doby.
Sborník je možno zakoupit za 50 Kč v předprodeji vstupenek NDM nebo v pokladnách Komorní scény Aréna a Divadla Petra Bezruče. Diváci mají také možnost nechat si publikaci zaslat poštou (na dobírku v ceně 71 Kč, sborník + poštovné celkem 121 Kč).
Festival OST-RA-VAR je určen výhradně divadelním pedagogům, kritikům a teoretikům, kulturním redaktorům a praktickým divadelníkům, stejně jako studentům vysokých divadelních škol (praktických i teoretických) – tedy všem těm, kdo mají divadlo jako hlavní náplň pracovní či studijní. Jeho smyslem je účastníkům v několika dnech nabídnout reprezentativní průřez tvorbou ostravských profesionálních divadel za poslední rok. Své názory na uvedené inscenace pak mohou festivaloví diváci sdělit na seminářích, jichž se účastní divadelní kritici a teoretici, studenti divadelní vědy a samozřejmě inscenátoři a ti z herců, kterým to náročný festivalový program dovolí.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Viník nehody řídil i přes úřední zákaz
13. března spatřili strážníci městské policie v Ostravě-Zábřehu dva havarované vozy. Řidič jednoho z nich se potácel kolem auta a byl zraněn na hlavě. Strážníci mu poskytli první pomoc, usadili ho do služebního vozidla a přivolali sanitku. Řidič druhého auta seděl uvnitř, zraněn nebyl a lékařské ošetření nepožadoval. Jak vyšlo najevo, viníkem nehody byl zřejmě právě tento řidič ve věku 35 let. Strážníkům uvedl, že do druhého auta naboural zezadu poté, co ho při projíždění křižovatkou přehlédl. Nárazem navíc vozidlo odhodil na sloup veřejného osvětlení. Viník nehody rovněž přiznal, že mu byl odebrán řidičský průkaz, jelikož má zákaz řízení motorových vozidel. Strážníci proto přivolali na místo rovněž Policii ČR. Zasahovat museli i hasiči., protože z auta unikaly provozní kapaliny.
Akce pro seniory – trénujte paměť
Přednáška zaměřená na trénování paměti seniorů se koná v úterý 12. března od 10 hodin v sále biskupství na Kostelním náměstí. Cílem akce je ukázat seniorům, že trénovat paměť se dá v každém věku.
Kino Luna dostane 500 nových sedaček
500 nových pohodlných sedaček včetně dvousedaček získá kino Luna. Během rekonstrukce, která potrvá do 17. března, také opraví podlahu a zmodernizují pokladnu kina.
Kapacita parkoviště u nádraží se zvýší o 43 míst
Plochu před nádražím v Přívoze čekají úpravy. Práce měly být zahájeny již loni, ale začaly až 22. února. „Vloni jsme zrušili veřejnou zakázku, protože jsme měli podezření, že někteří uchazeči postupují v tendru společně,“ uvedl místostarosta Moravské Ostravy a Přívozu Dalibor Mouka.
U nádraží dojde k vybudování točny pro dálkové autobusy, zázemí pro řidiče, rampy pro bezbariérový přístup na nádraží a rozšíří se trolejbusová smyčka. Kapacita parkoviště se zvýší z 50 na 93 stání. Rekonstrukce bude stát 71 milionů korun. Ještě vloni přitom zvítězila firma, která nabízela cenu 111 milionů korun. „Větší část nákladů zaplatíme z evropských dotací a rozpočtu města, ale přispěje i obvod,“ dodal Dalibor Mouka.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Fejeton (z franc. feuilleton respektive feuille [fœj] = lístek), či též poznámka pod čarou, v češtině také tzv. podčárník, je specifický publicistický žánr, obvykle používaný v tisku jako protějšek k hlavním článkům. Vtipně zpracovává zdánlivě nevýznamné, ale zajímavé téma a ukazuje všední věci v novém světle, přičemž je autor hodně subjektivní a vychází z vlastních zážitků.
Pojem fejeton je žánrovým označením pro nový literárně publicistický útvar, který vznikl a rozvinul se na místě novinových fejetonů jako méně rozsáhlý článek, či spíše krátký komentář typický silným subjektivním nádechem a lehkou stylistickou formou, zaměřený na aktuální společenské nebo kulturní téma, často o několika volně spojených tématech. Napsán je lehkým zábavným slohem, mnohdy satiricky komentující či ironizující trefně vybrané dobové události. Častá je nadsázka, humorné postřehy nebo hyperbola. Typický humor obsahuje i užívání prostředků komiky, jazykové hry a hry se slovy či užití knižních tvarů. Autor se většinou soustředí na jeden fakt, využívá sarkasmu, fejeton by měl být gradován do pointy a obsahovat nové, nečekané pohledy na věc a vést čtenáře k zamyšlení nad tématem (proto často obsahuje nezodpovězené otázky).
Úděl nevinného studenta
Naprosté vyčerpání, únava, kruhy pod očima velikosti pomeranče a na čele vytesáno „Učit se, učit se, učit se!“ – taky znáte ten pocit, když se blíží vysvědčení? Už jsem si touhle etapou za svůj život prošla nejmíň dvacetkrát a stejně mě nikdy nepřestane udivovat vynalézavost ze strany našich učitelů. No uznejte, půl roku je klid, ticho po pěšině a najednou to vypukne jako nějaká bomba: čtvrtletní práce z matematiky, z německého jazyka, písemná práce z biologie, dějepisu, chemie, fyziky, psychologie, prověrka z literatury, anglického a německého jazyka, zeměpisu, chemie, matematiky, slohová práce z českého jazyka, esej z anglického jazyka, čtenářský deník, projekt ze zeměpisu, trenažéry z lokalizace, doplnění sportovních disciplín, … A to všechno poslední měsíc před koncem. Do toho ještě náhodné zkoušení vybraných žáků a samozřejmě rodiče si doma neodpustí poznámku, jak se to jejich dítko zase fláká, vždyť se blíží prázdniny, to se ve škole stejně nic neděje. Kdyby radši místo toho vysedávání u počítače šlo umýt nádobí, stejně doma nikdy nepomůže, pořád jenom sedí u toho Internetu a tak dále a tak podobně, jako kolovrátek pořád dokola. Jak má člověk vysvětlit generaci, která vyrůstala bez Internetu, že u toho počítače vlastně vysedává jakožto pilný samouk a na Internetu vyhledává informace, které mu ve škole drze zatajili, ale v prověrce se ho na ně určitě neopomenou zeptat?
„Radši se pojď najíst,“ ozve se z kuchyně, „stejně tě už musí bolet oči“. Když se podívám na rybu, kterou máme k obědu a uvědomím si, že bych měla znát její druh, čeleď, řád a třídu v několika různých jazycích, s dokonalou přesností vyjmenovat latinské názvy všech kostí v jejím těle, určit chemický vzorec obsahu jejího žaludku a století, ve kterém byla poprvé objevena, nakreslit podrobnou mapu trasy, po které celý svůj život putovala, než se mi dostala na talíř, spočítat její objem, s pomocí tabulek vypočítat rychlost, jíž by letěla z okna, kdybych ze své vidličky vytvořila dvouramennou páku a působila na ni silou F a po odborné konzultaci určit její psychické poruchy, udělá se mi poněkud nevolno a místo oběda se raději vrhnu na učení, protože na mě opět padla tíha mých děr ve vzdělání, které je třeba vyplnit.
Říká se, že student musí vědět vše, asistent vše co je v knihách, docent kde knihy jsou a profesor kde je docent… Ale nezoufejte, vždyť i naši páni profesoři si kdysi dávno museli projít podobným utrpením průměrného studenta, škoda jen že na ty doby zapomněli.
Mám v hlavě plno matematických, fyzikálních a chemických vzorečků, dat narození a úmrtí všelijakých Jindřichů a Ludvíků, geologických celků po republice a děl již dávno mrtvých autorů a k tomu všemu ještě seznam nákupu a čehosi co mi maminka ráno kladla na srdce: odnést její rozbitý mobil do čistírny, šaty k babičce, víno do opravny, dárky na poštu a peníze že jsou v ledničce, nebo tak nějak to bylo. Chvílemi mám pocit, jako by mi ta hlava měla vybouchnout, ale takový pocit obvykle přejde, protože jak je generacemi přede mnou ověřeno, ta spousta informací, které do ní musím za poměrně krátkou dobu nasoukat, se za stejně krátkou dobu zase vypaří – tzv. zákon akce a reakce. Určitě jste si této zákonitosti také všimli, prostě čím víc se učíte, tím méně toho víte.
Takže milí žáci, milé žačky, studenti a studentky, školáci, předškoláci, středoškoláci, vysokoškoláci, maturanti, skoro maturanti, prváci, prvňáci i vy všichni ostatní pamatujte: „Učíte-li se proto, abyste si zapamatovali, zapomenete. Ale učíte-li se proto, abyste porozuměli, zapamatujete si!“
Zdroj: Tereza Poláková,
Facebook
Ano, jistě, nikdo z nás netuší, o co vlastně jde. Tak tedy ve zkratce: Facebook je rozsáhlý společenský webový systém sloužící hlavně k tvorbě sociálních sítí, komunikaci mezi uživateli, sdílení multimediálních dat, udržování vztahů a zábavě, jak mi moudře poradila tetička Wikipedie. Facebook má pouze cirka 800 milionů aktivních uživatelů, kteří se mohou stát mými skvělými přáteli, kteří mě vždy podpoří a umějí mi pomoci i v těch nejhorších situacích.
Jaký mám vlastně důvod chodit ven? Když budu přece chtít vědět, co právě dělá můj nejlepší kamarád, kouknu na Facebook a zjistím, že si právě vychutnal vynikající rizoto, které jeho máma vařila asi hodinu. Ano, opravdu zjistím vše, co potřebuji a pokud chci znát detaily, třeba jak dlouho si to rizoto vychutnával, stačí jen kliknout vpravo dole na malou ikonku chat a zeptat se.
Pokud by se náhodou stalo, že zrovna dotyčný přítel ze tří sta dalších není on-line, nemusím zoufat. Stačí kliknout na jeho název osoby, například Jan Kačenky Miláček, a zanechat mu zprávu o všem, co mě zajímá. Já vím, nestačí si s dotyčnou osobou jen psát, stane se občas, že jednou za ten půlrok máte nutkání se taky podívat, jak ten, co měl to vynikající rizoto, vypadá, že? Nemusíte se bát, i na to má dokonalý Facebook řešení – stačí si kliknout na profil vašeho kamaráda, kde má i fotografie, a hned víte, jestli je opravdu tak krásný, jak o sobě píše ve svých statusech a komentářích.
A jestli jste z nějaké jeho fotky vážně unešení, nebojte, nemusíte mu to hned psát nebo na něj dokonce promluvit, stačí jen jednoduše kliknout na like a věřte, že dotyčná osoba na druhém konci Internetu to opravdu ocení více, než kdyby s vámi mluvila doopravdy; kliknout je přeci daleko rychlejší.
O možnosti, že na této síti mohu mít navázaný partnerský vztah s někým třeba až z Ameriky ani nemluvím.
Facebook je vlastně náhrada reálného života, třeba za pár let už nebudeme chodit do školy a poslouchat výklady učitelů, ale pouze si z jejich profilů stáhneme odkazy na domácí úkoly. No nebylo by super žít jen on-line u počítačů?
Pokud by se však našel někdo, komu by se nelíbilo takhle žít napořád, přináší Facebook další vymoženost – můžete se kdykoliv hodit takzvaně off-line a zkusit žít normální reálný život. Ale to je pro většinu lidí vlastně o hodně složitější a namáhavější! JŠ