Jak jste se ve slunné Austrálii dostal k hokeji?
Hokej určitě není typickým australským sportem. Začal jej hrát bratr, já se trochu po hokeji poohlížel. Když jsem uviděl film o hokejistech Anaheim Mighty Ducks, úplně jsem tomuto sportu propadnul a zamiloval si jej. Proto jsem začal hokej hrát. Byly mi čtyři roky. Ještě předtím jsem jezdil na kolečkových bruslích, takže jsem se naučil držet stabilitu.
Vedli vás ke sportu rodiče?
Taťka byl ragbistou a chtěl, abych se i já stal ragbistou. Do svých 15 let jsem hrál v Sydney kromě hokeje také ragby. Měl jsem na oba sporty dostatek času, protože hokejisté trénovali jen jednou týdně.
V hokeji jste se dostal až do reprezentace. Jak silný je vlastně australský národní tým?
Je to trošku problém. Za reprezentaci nehrají nejlepší hráči, protože náklady na mezinárodní zápasy si musíme platit sami. Někdo hraje jen doma, v Austrálii. Pro hodně hráčů je finančně náročné kupovat si letenky. Pokud by se podařilo dát dohromady všechny naše hráče, určitě bychom porazili země jako je třeba Polsko.
V kolika letech jste přišel do Ostravy?
Ve 13, takže před čtyřmi lety. Rodiče samozřejmě váhali, ale já byl pro.
Přijeli s vámi rodiče?
Přivezla mě sem mamka, pobyla tady dva týdny a pak musela odjet domů do Austrálie. Bydlel jsem rok u rodiny Korcových ve Vítkovicích, jejich syn Jan také hrál hokej. Po roce jsem se přestěhoval na internát do Hrabůvky a tam bydlím dodnes.
Nebylo to hodně tvrdé zůstat ve 13 letech v cizím státě a navíc bez znalosti jazyka?
Určitě to bylo tvrdé, ale mým snem je hrát hokej. Takže jsem tomu vše podřídil.
Kdy se vůbec vídáte s rodiči?
Až po sezóně, kdy odjedu do Austrálie.
To za vámi nepřijeli alespoň na Vánoce?
Rodiče ne. Jednou se za mnou zastavili během roku. Říkali, že je to tady úplně jiný než v Austrálii a nejsem si jistý, jestli sem budou chtít znovu přijet. Mají svůj režim, taťka je zvyklý celý den pracovat, pak se na chvíli stavit na pivo a rychle domů. Měla za mnou na Vánoce přiletět má přítelkyně z Austrálie. Jenže měla studijní povinnosti, já zase hokejové, takže zůstáváme v kontaktu jen přes internet
Jak jste se naučil česky?
Po příjezdu jsem neuměl česky ani slovo. Začal jsem chodit do mezinárodní školy. Jenže hodiny češtiny se překrývaly s hokejovým tréninkem, takže jsem je nestíhal. Později jsem měl soukromou učitelku, ale nejvíce jsem se naučil od kluků v šatně a od Korcových, u nichž jsem bydlel. První rok jsem se domlouval hlavně rukama.
Nedělala vám problém výslovnost, například písmeno ř?
Písmeno ř jsem začal správně vyslovovat až loni, takže mi to trvalo skoro tři roky. Předtím to bylo jen r nebo rž.
Nestal se vám někdy kvůli češtině trapas?
Někdy se mi stane, že zaměním slova s jiným významem. Pamatuji si, že hned na začátku jsem chtěl vědět, jak se řekne ´jak se máš´. Kluci mi namísto toho řekli pěknou sprosťárnu a chvíli trvalo, než jsem na to přišel. Tušil jsem podle udivených obličejů, že něco není v pořádku.
Rozumíte všechno trenérovi?
Vždycky ne, ale v takovém případě se doptám kluků. Důležitým věcem rozumím vždycky
S kým v týmu si nejvíce rozumíte?
Bavím se se všemi, všichni kluci jsou fajn. V útoku nastupuji s Petrem Strapáčem a Romanem Szturcem a s těmi si hokejově vyhovujeme.
Jako mladík – navíc Australan – jste se dokázal v českém hokeji prosadit a dnes již hrajete extraligu. Trénujete více než ostatní?
Beru to tak, že jsem šel do Česka, abych hrál hokej. Dělám všechno pro to, abych jej hrál dobře. Na tréninku jedu naplno a snažím se být nejlepší.
Za juniorku Vítkovic jste dal v jednom zápase šest branek. Oslavil jste to se spoluhráči?
Na oslavu vůbec nedošlo. V kabině mi sice kluci říkali, že to bude drahé, jenže další den nás čekal další zápas, takže na oslavu vůbec nebyl čas. Podobné to bylo i s mým prvním gólem v extralize. Zatím jsem do pokladny nic nedával, ale něco tam dám a pak vše oslavíme na konci sezóny.
O vaší brance se v českém tisku hodně psalo. Jste prvním Australanem, který skóroval v české extralize. Psaly o tom i australské noviny?
Ano, napsaly to i australské noviny. Nečekal jsem to a docela mě ten článek překvapil. Nikomu do redakce jsem nevolal, zjistili to sami, asi z českých novin.
Jaká je atmosféra v ČEZ aréně ve Vítkovicích?
Je to super. V Austrálii chodí na hokej 400 až 500 lidí, tady přijde devět a půl tisíce. Fanoušci jsou skvělí, určitě jedni z nejlepších v extralize. Podobně bouřlivá atmosféra je ještě na stadionech v Brně a Pardubicích.
Chodí za vámi po zápase fandové?
Občas se to stane, párkrát se se mnou chtěli vyfotit nebo mě požádali o autogram. Už mám i svou hokejovou kartičku.
Co děláte ve volném čase?
Tréninky jsou dopoledne, pak mám oběd v hotelu Puls vedle haly, takže čas mívám odpoledne. Většinou něco hraji na počítači, dívám se na filmy, odpočívám. Občas chodím nakupovat do obchodního centra Futurum, zašel jsem si tam i do kina. Na diskotéky a do barů nechodím. Jednou jsem podnikl výlet do Beskyd. Beru to tak, že když jsem tady, věnuji se jen hokeji.
Co vás u nás překvapilo, co je tady jiné než v Austrálii?
Vzpomínám si, že jsem do Ostravy přijel v říjnu. V Austrálii bylo slunné počasí, tady pršelo a byla zima. V Austrálii jsou lidé usměvavější, milejší. Když tam přijdete do obchodu, zeptají se vás, jak se máte, jaký jste měl den. Tady na vás jen vyhrknou ´co chceš´a mračí se. Neříkám, že úplně všichni, ale většinou to tak je. Ale zvykl jsem si.
Zvykl jste si i na zdejší jídlo?
S tím jsem neměl problém, jídlo se zase tolik neliší. U nás jíme víc steaky, tady mě překvapilo, že se jí hodně pečivo. Snažím se dodržovat životosprávu, takže se českým jídlům vyhýbám. Dám si ho odhadem jednou měsíčně. Nejvíce mi chutná svíčková s knedlíkama, tu v Austrálii nemáme. V Sydney ale máme českou restauraci. Nikdy jsem v ní předtím nebyl, ale až se zase vrátím domů, zajdu si tam a zjistím, jak vaří.
Dá se srovnat plat extraligového hokejisty s platem v Austrálii? Která profese má podobný příjem?
Takové srovnání mě vůbec nenapadlo, netuším, kolik lidé v Austrálii berou. Tady s platem velmi dobře vyžiji.
Jaké máte další hokejové plány?
Chci se dostat co nejdál. Rád hraji ve Vítkovicích, ale mým snem je NHL nebo KHL. V květnu letošního roku mě čeká draft v NHL, tak jsem zvědavý, jak to všechno dopadne.
Profil
Nathan Walker
Hokejista Nathan Walker se narodil v únoru 1994 ve Walesu ve Velké Británii, ve dvou letech odešel s rodiči do Austrálie. Jako třináctiletý se přičiněním trenéra Jakuba Petra dostal do České republiky a začal hrát za mládežnické výběry HC Vítkovice. Letos se prosadil do extraligového týmu a jako první Australan v české extralize vsítil branku. Na vánočním Spenglerově poháru dokázal jako jediný vítkovický hráč překonat brankáře kanadské reprezentace. I přes své mládí je členem australské seniorské reprezentace, se kterou se letos zúčastnil mistrovství světa divize II, kde ve čtyřech utkáních vstřelil čtyři góly.
