Profesní kariéra ředitele pro investice společnosti ArcelorMittal Ostrava Ivo Chmelíka je spjata s touto firmou. Po absolvování Vysokého učení technického nastoupil do tehdejší Nové huti jako provozní elektrikář. Působil v Německu a Indii, později se stal vedoucím údržby a následně ředitelem závodu Minihuť, od roku 2006 působí jako ředitel pro investice.
Jakou pozici má ArcelorMittal na Ostravsku?
Jsme jedna z největších firem v celé České republice. ArcelorMittal je významným zaměstnavatelem, významným plátcem daní do státního rozpočtu a také velkým donátorem – podporujeme mládežnický sport, školství, vědu, charitu, nemocnice a životní prostředí.
Právě životní prostředí je v souvislosti s ArceloremMittal často diskutováno. Jak se měnily vypouštěné emise v posledních osmnácti letech?
Přiznávám, že jsem stále největším znečišťovatelem ovzduší na Ostravsku a dobře si uvědomujeme náš dluh vůči životnímu prostředí. Je třeba se ale podívat na objem emisí. V roce 1990 naše firma vypouštěla do ovzduší 16 tisíc tun tuhých znečišťujících látek. V roce 2005 to bylo již jen 1680 tun, což je přibližně desetkrát méně. Loni se toto číslo o něco málo zvýšilo. Dosáhli jsme toho díky nových technologiím, které jsme instalovali na vysokých pecích a na ocelárně, navíc jsme zavřeli staré koksárenské baterie. Určitě si vzpomenete na konce 80. let, Když jste se prošli ve světlé košili centrem Ostravy, měli jste ji za chvíli ušpiněnou od sazí a prachu. To se vám dnes nestane. Snížili jsem i vypuštění oxidů síry, které vznikají spalováním uhlí z OKD v energetice. Toto uhlí má vyšší obsah síry a dnes jej částečně nahrazujeme nízkosirným uhlím, které dovážíme z Ruska.
Musím zmínit, že na konci 90. let Vítkovice zastavily výrobu surového železa, tím se snížilo znečištění centra Ostravy a výroba byla přesunuta k nám. A toto železo pak dodáváme do Vítkovic. Pokud bychom tuto výrobu zastavili, skončila by jedna vysoká pec a Vítkovice by si musely hledat nového dodavatele surového železa.
Zřejmě by se musely obrátit na Třinecké železárny.
Ano, i když by se jim prodražila doprava. Je zajímavé, že železárny v Třinci nejsou tak silně kritizované za znečišťování životního prostředí jako my. Třinečané jsou s železárnami více sžití, nedovedou si představit, že by přestaly vyrábět. Je to jejich hlavní zaměstnavatel.
Budete se snažit nadále snížit emise?
Určitě. Zatím plánujeme investice do ekologické výroby za pět miliard korun, po nich budou následovat další znovu za pět miliard. Investujeme především do koksovny a vysokých pecí. Musím ale říct, že už dnes jsme hluboko pod limity platnými v celé Evropě. Ještě nedávno byl limit 100 miligramů prachu na metr krychlový, dnes je padesát miligramů a my se pohybujeme na polovině tohoto limitu. Připravujeme nový projekt pro aglomerace, které jsou největším zdrojem znečištění. Nové filtry garantují maximálně 20 miligramů emisí včetně rezervy, takže skutečnost bude kolem deseti miligramů. Tohoto stavu dosáhneme za rok a půl.
Nejvíce postižené jsou ostravské části Bartovice a Radvanice. Snažíte se jim znečištění ovzduší kompenzovat?
Scházíme se starosty všech okolních obcí a informujeme je o našich projektech. Spolupracujeme především se školami a školkami, právě v Bartovicích a Radvanicích se všemi. Přispíváme jim na ozdravné pobyty dětí, ale pořádáme pro ně například také soutěže v kreslení. Náš hlavní zájem do budoucna je, aby se firma rozvíjela, ale vždy s ohledem na životní prostředí. (rst)
