Jste ještě činný v politice?
Politiku jsem definitivně opustil před rokem. Přes rok jsem měl na základě vlastní žádosti přerušené členství v ODS, letos jsem členství ukončil. Byly za tím osobní důvody a nechci to rozebírat. Nicméně si stále myslím, že ODS je na pravém spektru jeden ze dvou subjektů, který může držet jakousi slušnou politickou linii.
Když se ohlédnete zpět, litoval jste někdy, že jste šel do politiky?
Každou životní zkušenost beru jako obrovské plus. Politika má hodně výhod, ale na druhé straně existují samozřejmě i minusy. Tím největším je obrovská ztráta soukromí. Ta je mnohonásobně větší než u člověka, který se pohybuje jen v klasickém byznysu. To zasáhne člověka samotného i lidi v jeho okolí, hlavně rodinu. Není náhodou, že spousta politiků má problémy v soukromém životě.
Byl o to i váš případ?
Ano, i mne se to týkalo.
Hlasoval jste někdy v parlamentu pro něco, s čím jste nesouhlasil? Musel jste dělat takové kompromisy?
Ve velké politice, tedy v parlamentu, je tak obrovská smršť zákonů, že jeden člověk je nedokáže relevantně posoudit. Někdy poslanec hlasuje pro něco, s čím na první pohled nesouhlasí. Důvodem bývá, že nemůže tuto věc podrobně vyhodnotit a získat všechny informace. Proto jej věcné argumenty kolegů mohou přesvědčit o změně názoru. Někdy je hlasování kompromisem, hlavně v případech, kdy poslanecký klub rozhodne, že je třeba hlasovat jednotně. Samozřejmě v klubu probíhá debata, tam se může každý vyjádřit. Navenek však klub v určitých hlasováních vystupuje po dohodě jednotně. I tak může poslanec avizovat dopředu, že nechce hlasovat s klubem. Jestliže někdo měl s hlasováním zásadní problém, hlasování se neúčastnil.
Zanechme na chvíli politiku. Čemu se věnujete nyní?
Zůstal jsem u práce, kterou jsem dělal posledních deset let. Je to zdravotnictví. Specializuji se zejména na zdravotní turistiku, kdy na plánované výkony jezdí k nám lidé ze zahraničí, ale i na variantu, kdy naši lidé jezdí kvůli nějakému zákroku do zahraničí. Rovněž jsem akcionářem společnosti nabízející privátní zdravotní péči.
Můžete říct, kdo jezdí do České republiky na lékařské zákroky?
Jedna ze zemí Evropské unie, kde není zdravotnictví na dobré úrovni, je Velká Británie a právě Britové mají zájem o lékařské zákroky v České republice.
To mě překvapuje. V čem je zdravotnictví v Británii špatné?
Nemají kvalitní lékaře a na zákroky se dlouho čeká. Ne příliš dobrá zdravotní péče je ve Velké Británii historicky známá, není to nic nového. Ale požadavky jsou i z jiných regionů, především z arabských zemí.
Platí si tito klienti zákroky sami?
Lidí z arabských zemí si zákroky hradí v plné výši. Avšak hodně zdravotních výkonů jim následně hradí například nadace. Pokud se jedná o zaměstnance ministerstva obrany, hradí jim léčbu úrazů přímo ministerstvo. Britům hradí jejich pojišťovna výkon do výše, jako by byl proveden ve Velké Británii. Pokud je rozdíl vyšší, musí si jej doplatit.
Na jaké zákroky sem jezdí Britové?
Nejčastěji na výměny velkých kloubů – kolene a kyčle, protože u nich je čekací lhůta velmi dlouhá a kvalita zákroků není příliš vysoká. U nás provádíme tyto operace na podstatně vyšší úrovni.
Naznačil jste, že i Češi jezdí na zákroky do zahraničí. O co se přesně jedná?
Začnu trochu zeširoka. Současná politika Evropské unie a situace kolem migrace je neutěšená a obávám se, že do budoucna se to bude ještě zhoršovat. Zároveň musím konstatovat, že poprvé po listopadu 89 začínám mít obavu o svobodu v České republice. Současná politická scéna v Česku začíná přijímat zákony, které plíživě ale zcela zřetelně omezují jak svobodu podnikání, tak občany jako takové. Lidé tak začínají mnohdy přemýšlet, jak zde v Evropě ale i v naší zemi bude vypadat jejich další život, a zvažují, že by se eventuálně přestěhovali jinam. A s tím souvisí i porody. Řada zemí má ve své ústavě zakotveno, že člověk, který se narodí na jejich území, získá automaticky občanství této země. S tím mám i já osobní zkušenost. Před třemi měsíci se mi narodil syn a porod jsme zorganizovali v USA. Můj syn tak má dvojí občanství – americké i české. Dokonce měl vyřízené dříve americké doklady. Myslíme si se ženou, že nastane doba, kdy syn bude reálně zvažovat, kde chce žít. Bude mít nenahraditelnou svobodu rozhodování.
Co konkrétně zajišťujete pro páry, které chtějí rodit v zahraničí?
Na klíč zajistíme letenky, ubytování, kvalitní zdravotní péči v zařízení, které má zkušenosti s porody a veškerou administrativu – od vyřízení rodného listu až po cestovní doklady pro dítě.
Je vůbec legální organizovat porody kvůli občanství?
Je to naprosto legální. Ústava Spojených států jasně říká, že kdo se narodí na jejich území, je automaticky občanem Spojených států. Žena odlétala do USA ve vysokém stupni těhotenství a celní a imigrační úředníky nezajímalo, zda jede do USA rodit. Paradoxně se zajímali, zda něco nepašuje (smích). Otázkou samozřejmě je, co se stane, když bude prezidentem zvolen Donald Trump, který napadá zrovna tento odstavec americké ústavy. To však nedělá vůli Čechům nebo Evropanům, ale kvůli přistěhovalcům z Latinské Ameriky a Mexika.
Máte dojem, že Spojené státy jsou oproti Evropě zase až taková „výhra“?
Na jedné straně žijeme v Evropě historicky v období, které lze charakterizovat jako blahobyt, který neměl doposud obdoby. Lidé netrpí hlady, nejsou války, zdravotnictví úspěšně vymýtilo smrtelné epidemie. Na straně druhé začínáme pohrdat svobodou. A pomalu ale jistě o ní přicházíme. Byť si nemyslím, že Amerika je černobílá a mohu k ní mít tisíc výhrad, jedno je jisté. Svobodu mají nezpochybnitelně podstatně větší a jen tak si ji brát a omezovat jako my v Česku i v Evropě nenechají! Zdaleka se tam v takové míře, jako u nás, nepraktikuje ani udávání a neexistuje taková obrovská mezilidská závist.
Žijete stále ve Frýdku-Místku?
Trvalé bydliště mám v Praze, pracovně však působím napůl v Praze a napůl ve Frýdku-Místku, respektive na Moravě.
Sledujete politiku ve Frýdku-Místku a místní politické kauzy?
Samozřejmě sleduji, co se ve městě děje. Hlavně kauzy či spíše pseudokauzy, které se vyšetřují na magistrátu. Připadá mi to často doslova směšné, a to mě snad nikdo nemůže obvinit z toho, že bych nějak nadržoval nebo fandil ČSSD. Považuji za neadekvátní někoho stíhat za údajné odpuštění pokut za parkování, což jsou v konečném důsledku stokoruny, a nestíhat nikoho za brutálně předražený akvapark, který byl postaven u Olešné. Nepřeji si, aby to došlo tak daleko, že přecházejícímu člověku přes silnici blikne uprostřed cesty na semaforu červená a on za to bude stíhán. Kauzy, které jsou omílány v médiích, považuji za pseudokauzy a myslím si, že je to neuvěřitelná perzekuce politiky a politiků. Řeší a vyšetřují se mnohdy doslova ptákoviny.
Nakousl jste akvapark. Dnes podávají opoziční politikové ve Frýdku-Místku desítky trestních oznámení nebo udání. Vy jste trestní oznámení nikdy nepodali, třeba právě kvůli akvaparku?
V době, kdy jsem byl ve městě lídrem ODS, jsme vedli s našimi oponenty diskuzi, často s docela tvrdou rétorikou. Mělo to ale svá pravidla a podle mě to bylo férové. Nepodávali jsme smrště trestních oznámení, vedli jsme jen tvrdou politickou argumentaci a předkládali jsme naše řešení. Nesouhlas jsme hlasitě projevovali na zastupitelstvu a pořádali tiskové konference, kde jsme na tento problém upozorňovali. Ale nikdy jsme se nesnížili k tomu, abychom chodili na někoho práskat a abychom někoho udávali. Bohužel dnes se přijímají zákony, které nahrávají udavačství, dokonce k němu vybízejí. A z toho mám obavu.
Máte na mysli něco konkrétního?
Vezměte si třeba zákon o nahlašování korupce na úřadech. Tam může dojít k situaci, kdy úředník, který má být propuštěn pro neschopnost, si vymyslí, že jeho nadřízený vzal úplatek. Takový člověk bude okamžitě bez ohledu na okolnosti chráněn a nemůže být propuštěn. To je pro mě nepřijatelné.
Nemůžete ale popřít, že korupce existuje.
To určitě ne, korupce tady byla, je a bohužel i bude. Znám konkrétní příklad, kdy lékař v rámci svých povinností jel ošetřit na vesnici osmdesátiletého pacienta a vzal si od něj 200 korun. Vůbec mu to nebylo trapné, ani nemluvím o morálním aspektu. To je také korupce, jenže jak chcete takový případ řešit? Tady žádný zákon nepomůže. Takže korupce není otázkou nesmyslného zákona, ale je otázkou morálky a chování lidí. Těch, kteří úplatky berou ale úplně stejně těch, kteří úplatky nabízejí.
Znám vás z politiky, ale nevím, zda máte nějaké zájmy a koníčky. Existují nějaké?
Mým největším koníčkem v dětství a v období dospívání bylo sjezdové lyžování. Do svých 18 let jsem závodně lyžoval za místní klub Válcoven plechu Frýdek-Místek. Účastnil jsem se okresních a krajských závodů. Protože oddíl měl jen mládežnické kategorie, udělal jsem si v 18 letech trenérský kurz a věnoval se následně sportovní výchově mládeže. Dá se říct, že celé dětství jsem strávil na Lysé hoře a v Palkovicích, kde měl náš lyžařský klub zázemí.
V minulém režimu byl problém získat dobré vybavení. Jak jste si obstarával kvalitní lyže?
Rodiče i oddíl se snažil vybavit své členy kvalitním materiálem. Rozděloval se podle výsledků a výkonnosti, jenže to samozřejmě nestačilo. Lyže i boty jsme proto sháněli pokoutně. Nejvíce věcí jsme sehnali z Polska. Toto lyžařské vybavení se někdy načerno nosilo přes Čantoryji, protože oficiálně se takové věci nesměly dovážet. Vybavení se jezdilo kupovat u těch, kteří měli to štěstí vyjet do „kapitalistické“ ciziny a třeba i do Tuzexu. Já jsem se bohužel nikdy v dětství na závody do zahraničí nedostal.
Chcete říct, že se lyže nebo boty pašovaly přes hranici u Čantoryje? I vy jste něco takto přenášel?
Dnes to snad už můžu přiznat. Přímo já ne, ale rodiče mi tak přenesli lyžařské boty, které se u nás nedaly sehnat. Byly dvě cesty, jak věci zakoupené v Polsku dostat k nám. Při výjezdu se muselo vypisovat celní prohlášení, kde každý uvedl, co vyváží ven. Když jely lyžovat děti do polských Beskyd, u všech se napsalo, že mají lyžařské boty, jenže boty měly ze čtyř jen tři děti. Když na to celník nepřišel a nezkontroloval počet bot, tak rodiče mohli v Polsku jedny koupit a dovézt je zpět. Druhou cestou bylo boty v Polsku koupit, vystoupit z auta poblíž hranice a přenést je mimo hraniční přechod. Hranice mezi Československem a Polskem nebyla zase příliš hlídaná, tak se to jednou podařilo i mým rodičům.
Jak se na to vše s odstupem času díváte? Není vám líto, že se u nás lyžaři nemohli kvalitně připravovat na závody?
Zase tak černobíle se na to nedá dívat. Musím říct, že válcovenský lyžařský oddíl byl velmi kvalitní. Neposuzuji to jen tím, kdo měl či neměl kvalitní lyže. Například sjezdovka v Palkovicích byla jednou z prvních v naší zemi, která využívala a uměla vyrobit umělý sníh. Pamatuji si jako dítě, že do Palkovic jezdila česká reprezentace. Připravovali se tam třeba Bohumír Zeman, Jiří Sochor nebo Olga Charvátová. Vídával jsem je na sjezdovce na začátku nebo na konci sezóny. Tady měli sníh a byl zážitek vidět tyto borce při tréninku.
Zůstala vám vášeň pro lyžování dodnes? Jezdíte spíše na zimní než letní dovolené?
Jezdíme i na letní dovolené, ale snažíme se takovou dovolenou trávit aktivně. Nebavilo by mě ležet týden na pláži, takže vždy vymyslíme nějakou aktivitu. V zimě samozřejmě jezdíme na lyže. V budoucnu určitě naučím syna lyžovat. Odborníci říkají, že děti by měly začít lyžovat kolem třetího roku. Nebudu jej nutit do sportovní úrovně, spíše jej naučím základy a později se sám bude věnovat věcem, které jej budou bavit.
Profil
Igor Svoják se narodil 1. července 1966 ve Frýdku-Místku. Absolvoval Střední průmyslovou školu ve Frýdku-Místku, poté vystudoval strojírenský obor na Vysoké škole báňské v Ostravě. Později vystudoval obor management ve zdravotnictví a studium ukončil ziskem titulu MBA. Rovněž získal doktorát Ph.D. v oboru ekonomika podnikání a management. V současné době v Praze individuálně studuje podnikové právo.
Po ukončení studia na VŠB nastoupil jako technik na Důl Staříč, pracoval také ve Výzkumném ústavu hutnictví a železa a v koncertu OKD ve společnosti Bastro zastával post obchodního ředitele. Před 10 lety nastoupil do Lázní Darkov jako generální ředitel, poté v lázních působil jako předseda představenstva a v době, kdy byl poslancem Parlamentu ČR, stal se předsedou dozorčí rady. Působil jako zastupitel Frýdku-Místku i moravskoslezského kraje, v parlamentu byl ve volebním období 2010 – 2013 členem rozpočtového výboru a místopředsedou zdravotního výboru.
Je podruhé ženatý, má čtyři děti.