Jste úspěšnou atletkou, ale největší úspěchy jste přece jen získala v tancích, kde jste dvojnásobnou mistryní světa. Nechtěli vaši rodiče, maminka bývalá atletka a tatínek trenér, abyste se dala spíše na atletiku?
Rodiče mě do atletiky nicky nenutili. Vybrala jsem si sice tancování, ale už odmalička jsem se účastnila běžeckých závodů, hlavně Čokoádové tretry. Začínala jsem ve stometrovém běhu rodičů s nejmenšími dětmi, ale tancování mě bavilo více. K atletice jsem se dostala později sama. Možná i proto, že mě do ní nikdo nenutil.
Vybojovala jste na Čokoládové tretře nějaké dobré umístění?
Několikrát jsem Čokoládovou tretru dokonce vyhrála.
Pak mi prozraďte, co vás přivedlo k tanci.
Ve druhé třídě přišli na naši školu dělat nábor z Tanečního klubu Akcent. Přihlásila jsem se, vyzkoušela si tancování a chytlo mě to. Zůstala jsem u toho osm let. Moc mě to bavilo.
V jaké disciplíně jste získala tituly mistryně světa?
Tancovala jsem v menší skupině o sedmi lidech a zároveň ve skupině s 24 dívkami a v obou jsme to dotáhly na mistryně světa. K tomu jsme přidaly i další úspěchy na mistrovsví republiky a mistrovství Evropy. Vždy se jednalo o diskotance.
Proč jste přešla k atletice?
Přiznám se, že mě tanec přestal uspokojovat. Je to kolektivní záležitost, zatímco já chtěla závodit sama za sebe. V 15 letech jsem se bez tréninku zúčastnila lekhkoatletických závodů a zaběhla jsem limit na mistrovství republiky na trati 300 metrů. To byl ten impuls, proč jsem se dala na atletiku. I když náročnější než tanec, závodím sama za sebe.
Kdo vás tehdy trénoval?
Od začátku mě trénuje mamka. Mylsím si, že byla ráda, že jsem se na atletiku nakonec dala. V koutku duše tomu vždycky věřila.
Byla přísnou trenérkou?
Moc ráda to neuslyší, ale ne. Nebyla přísnou trenérkou.
Vnímala jste, že byla známou a úspěšnou sportovkyní?
O její kariéře vím všechno a určitě pro mne je velkým vzorem. Na druhé straně mladí lidé mé generace ji prakticky neznají, byť je dvojnásobnou vicemistryní světa a halovou mistryní Evropy. Spíše znají Jarmilu Kratochvílovou. O mamce vědí spíše rodiče mých kamarádů a samozřejmě lidé, kteří se o atletiku zajímají.
Můžete mi popsat, jak vypadá váš den? Kolik času věnujete tréninku?
Pokud nejsem na závodech, trénuji dvě hodiny dopoledne od 10 hodin. Od tří mám druhý trénink, buď opět běžecký, nebo posiluji. Pak následují rehabilitace a masáž.
Jak vypadá vaše životospráva?
Snažím se jíst zdravě, hlavně zeleninu a hovězí maso. Vyhýbám se smaženým věcem. Občas si ale dám svíčkovou, výjimečně i nějakou sladkost.
Radí vám výživový poradce?
Spolupracuji s Martinem Jelínkem od doby, kdy jsem začala běhat. Upravil mi jídelníček podle toho, jestli trénuji nebo závodím. Mám také jídelníček na to, abych před závody shodila tuk a ne svaly.
Díky jaké stravě se zbavíte tuku?
Když lidé chtějí shodit, přestanou jíst přílohy. U mě je to naopak. Pokud nechci přijít o svalovinu, musím jíst přílohy. K masu pak mám porci brambor a k tomu ještě stejně velkou porci zeleniny.
Necítíte se tím omezena nebo ochuzena?
Vůbec ne. Zdravý životní styl mě vysloveně baví. I kdybych nedělala vrcholově sport, zdravou stravou bych se zabývala a určitě bych si na oběd nedávala třeba koprové omáčky. Jedla bych podobným způsobem jako nyní.
Kromě toho, že závodíte za TJ Vítkovice, jste zároveň členkou Centra individuálních sportů Ostrava. V čem vám toto Centrum pomáhá?
Díky podpoře Centra individuálních sportů mohu jezdit v zimě na soustředění do zemí, kde je teplo. Dostáváme výživové prostředky, proplácejí nám tretry nebo tenisky. Kdo není z Ostravy, dostává příspěvek na bydlení. Já například dostávám z Centra sportovní stipendium.
Nenapadlo vás odejít z Ostravy do Prahy za lepšími podmínkami, jak to třeba udělal výškař Jaroslav Bába nebo běžkyně Denisa Rosolová?
Napadlo, dokonce jsem dostala nějaké nabídky. Zůstala jsem jen díky podpoře Centra individuálních sportů. Právě proto Centrum vzniklo, aby nemuseli zdejší sportovci odcházet z Ostravy za lepšími podmínkami.
Co považujete v kariéře za svůj největší úspěch?
V mládežnických kategoriích je to určitě semifinále mistrovství Evropy a mezi dospělými účast ve štafetě na mistrovsví světa v Moskvě v roce 2013.
Díky10. místu štafety na mistrovství světa jste byla letos vyhlášena nejlepší sportovkyní Ostravy. Překvapilo vás to?
Hodně. Viděla jsem nominaci a nečekala jsem proto, že by vyhlásili zrovna mne. Ale udělalo mi to velkou radost.
Jaké velké závody vás čekají v nejbližší době?
V březnu příštího roku se v Praze koná halové mistrovství Evropy. Moc jsem si přála se tam kvalifikovat pro štafetu 4 x 400 metrů, jenže v srpnu mě postihl zánět šlachy a doteď pořádně netrénuji. Až koncem října jsem začala lehce vyklusávat, jen 10 minut.
Do kdy musíte splnit limit?
Přibližně do února, kdy se koná halové mistrovství republiky. Ale tříměsíční výpadek v tréninku je poznat a na pražský šampionát se kvalifikují do štafety čtyři nejlepší čtvrtkařky. Konkurence je velká. Je nás minimálně šest běžkyň, které se o čtyři místa poperou. Takže uvidím, jestli se mi to podaří.
Na letošní Zlaté tretře jste startovala v běhu na 200 metrů, který byl zároveň Memoriálem Jana Slaniny, vašeho tatínka. Byl to důvod, proč jste běžela tuto trať?
Byl to jeden z důvodů. Běžet dvoustovku na Zlaté tretře byl můj sen, který se mi splnil. Zpočátku jsem měla zvláštní pocit účastnit se závodu, který je vyhlášen jako memoriál mého taťky, ale pak převládla radost. Skočila jsem šestá, takže věřím, že taťka by na mě byl pyšný.
Závod vyhrála Američanka Allyson Felixová. Kolik jste na ni ztratila?
Něco přes vteřinu. Snad mohu prozradit, že Allyson Felixová je kromě mamky můj vzor. Dokáže totiž běhat na tratích od 100 do 400 metrů. Brala jsem jako poctu nastoupit do závodu s touto běžkyní, která je mnohonásobnou olympijskou vítězkou a mistryní světa. Užívala jsem si také atmosféru na stadionu. Plný stadion fandil, bylo to úžasné.
Neuvažujete o delší trati, například o osmistovce? Běžkyně s přibývajícím věkem postupně přecházejí na delší distance.
Když běžím 400 metrů, využívám rychlosti ze sprintů. Dobře se rozběhnu, ale na konci mi už docházejí síly. Proto se na osmistovku určitě nedám. Čtvrtka je nejdelší trať, kterou budu běhat. Možná si ji někdy vyzkouším s překážkami.
Máte představu o tom, čemu se budete věnovat, až jednou skončíte s atletikou?
Během léta kondičně připravuji vítkovické hokejisty. Zaměřujeme se na rychlost a na sprinty. To je věc, která mě baví. Chci si dodělat trenérskou druhou třídu a pak bych se kondiční přípravě věnovala profesionálně. Přestože se věnuji atletice, nechtěla bych být atletickou trenérkou. Více by mi vyhovovalo připravovat kondiční tréninky pro fotbalisty, hokejisty nebo třeba tenisty.
Jak relaxujete? Máte nějaké koníčky?
Času mi na ně moc nezbývá, ale nějaké mám. Ráda chodím do kina, hlavně do CineStaru nebo Cinemacity, do wellness, čtu knížky a volný čas trávím s kamarády a přítelem. Jdeme si sednout na večeři nebo do kavárny.
Nechodíte si někam zatančit?
Během roku moc ne, protože jsme pořád někde na závodech. Když skončí sezóna, zajdu si do zdejších klubů a tam si zatančím.
Profil
Jana Slaninová
se narodila 16. července 1990 Ostravě. Absolvovala Sportovní gymnázium Dany a Emila Zátopkových v Ostravě-Zábřehu a Vyšší odbornou obchodně-podnikatelskou školu v Petrovicích u Karviné. Od sedmi let se věnovala v klubu Akcent tanci. Dvakrát se stala ve skupinových diskotancích mistryní světa. Lehké atletice se věnuje od svých 15 let. Je čtyřnásobnou mistryní České republiky v juniorských kategoriích, akademickou mistryní republiky a jejím největším úspěchem je 10. místo ve štafetě v běhu na 4 x 400 metrů na mistrovství světa v roce 2013 v Moskvě.