11°C
Zásadní zlom v Odráškově tvorbě přinesl rok 1991. „Po operaci jsem začal vnitřně krvácet a upadl do komatu. Cítil jsem, jak se mé tělo zvedá nahoru, vnímal jsem kolem sebe barevné tóny a spleť jakýchsi úzkých cárů či špagetek, které obklopovaly černé krátery. Vše se slévalo do zlatého prostoru a já do této jiné dimenze krátce nahlédl. Celou tu barevnost jsem vnímal jako výtvarník a neuvěřitelně na mě zapůsobila," popisoval Josef Odráška své dojmy. V nemocnici strávil pět měsíců a po návratu zcela změnil svůj hodnotový žebříček. Klinická smrt pro něj paradoxně znamenala impuls pro novou tvorbu. Začal intenzivně malovat a do obrazů přenesl svůj vjem z předsmrtného vidění. Jsou to ony pověstné nudle nebo „špagety", útvary, které se objevují v jeho malbách. „Byl to hluboký zážitek. Dnes jsem rád, že jsem jej absolvoval. Získal jsem opravdu jiný pohled na svět," dodal.
Maloval ve Stodolní ulici
Josef Odráška si před lety užil Stodolní ulice. „Měl jsem v této ulici v horním patře čísla popisného 19 svůj ateliér," zavzpomínal ostravský výtvarník. Jenže tehdejší Stodolní ulice se od té dnešní výrazně lišila. Stala se ghettem sociálně slabých obyvatel, některé byty zůstaly vybydlené, omlácené omítky, nepořádek. Ostravští herci se scházeli ve vinárně na rohu Stodolní a Poděbradovy ulice, dávali si na stojáka dvě deci vína, dál se už nikdo neodvážil. „O tom, v jakém stavu byla tato ulice, svědčí zájem amerických filmařů. Ti tam natáčeli válečný film. Stodolní ulice jim připadala, jako by jí právě prošla fronta," zasmál se malíř. Netradičním světem byl i dům, v němž měl Josef Odráška ateliér. „Žilo v něm pět starých dam - vdov. Vždy, když jsem stoupal po schodech ke svému ateliéru, ze dveří vykoukly aspoň tři šedivé hlavy. A když někdy slyšely klapot dámských podpatků, to teprve pro ně bylo povyražení. Jednu z obyvatelek domu jsem dokonce portrétoval a byl jsem poslední, s kým hovořila. Její život dohasl v opuštěném bytě," řekl malíř, který na Stodolní ulici tvořil v letech 1975 až 1985. Z té doby pocházejí obrazy, které zachycují atmosféru dnes tak slavné ulice.
Zloději vykradli ateliér
Později si zařídil ateliér v půdních prostorách na Českobratrské ulici naproti sídla policejního ředitelství. Přitom ani sousedství policie neodradilo zloděje, kteří Odráškův ateliér vykradli. „Nevzali mi rádio, ve stole nechali peníze, jen odnesli mé grafiky a několik menších obrazů," líčil umělec. Ohromilo jej, že někdo riskoval a vloupal se do ateliéru, aby si odnesl část jeho tvorby. Na druhé straně jej mrzí, že z pořadače zmizely grafiky, které tvořil od konce 60. let. To pro něj znamenalo nenahraditelnou ztrátu, protože některé už vlastnil pouze v jediném exempláři. Policisté lupiče nevypátrali, obrazy a grafiky se nikdy neobjevily na trhu. Loupež je dodnes záhadou.
Získal ceny v zahraničí
Na Ostravsku se umělci prosazovali jen velmi těžce. Josef Odráška proto po ukončení školy začal pracovat jako propagační výtvarník a své tvorbě se věnoval ve volném čase. V reakci na okupaci v roce 1968 vytvořil sérii grafik s křídly a poraněnými ptáky. „Křídla jsou symbolem svobody. Žijete za uzavřenými hranicemi a nemáte křídla, abyste je překonal. Tento pocit jsem vyjadřoval," vysvětloval Josef Odráška. Ani později se nepodbízel a v jeho tvorbě se nikdy neobjevily rudé hvězdy ani jiné angažované náměty. Nebyl přijat za člena svazu výtvarných umělců. „Jenže nebyla to jen politika. Malíři, kteří tehdy působili ve svazu, si takto chránili své kšefty. Prostě nechtěli kvůli zakázkám mezi sebe pustit nová tváře," potvrdil Odráška. Přesto se jeho tvorba dostala do zahraničí. Své plakáty vystavoval na brněnském bienále grafiky a okamžitě o jeho práce projevili zájem pořadatelé bienále z Francie, Finska a Japonska. V zahraničí sbíral na uměleckých přehlídkách ceny.
Zadostiučinění pocítil na Salonu severomoravských výtvarných umělců, který se konal v roce 1990 v Ostravě. Na salonu vystavovalo tři sta malířů a ocenění získali Josef Odráška, Jaroslav Kapec a Jiří Holík.
Na částečný úvazek učí na Střední umělecké škole v Ostravě a o své studenty se stará jako vyučující i jako manažer. Podařilo se mu zorganizovat výstavu svých svěřenců v prestižní Nové síni Praha. Zároveň sehnal sponzory, aby se výstava vůbec mohla uskutečnit, něco uhradil ze svého. Pražské umělce udivilo, že ostravský malíř utrácí své peníze na propagaci studentů.
Špagetky zmizí z obrazů
Letos zažívá druhý zlom ve své tvorbě. „Zvelebuji a přestavuji na ateliér chalupu v obci Vraclávek na Krnovsku. Proto jsem letos uspřádal jako poděkování tomuto regionu výstavu v Krnově. Rozloučil jsem se tak se svou dosavadní tvorbou. „Připravuji něco nového, změní se formální stránka mé tvorby. Už to nebudou mé pověstné nudle, zkusím zase jiné menu. I proto bych letos rád uspořádal v Ostravě větší výstavu," přeje si Josef Odráška. „Těší mě, když svými obrazy udělám radost a obzvlášť mě hřeje, když se líbí mým přátelům a kunsthistorikům, jakým jsou Vilém Jůza, Petr Beránek, Petr Holý, Jiří Jůza, Karel Bojar, Milada Frolcová, Eva Trnková anebo Otakar Grzonka. Zažívám úžasný pocit, když dokáží ohodnotit mou tvorbu a je to pro mne vždy velkou pobídkou," vyznal se ostravský umělec.
Josef Odráška (1945) vystavoval samostatně v Galerii Nová síň Praha, Domě umění Ostrava, Galerii Slováckého muzea v Uherském Hradišti, v Domě umění Opava, Galerii Chagall Ostrava, Galerii Slaetta Aics v italském Turíně, v Galerii Appia ve francouzském Grenoblu atd. Účastnil se společných výstav v Galerii bratří Čapků, Galerii Jaroslava Frágnera, ve výstavní síni Mánes v Praze, v Domě umění Brno, na Žerotínském zámku v Novém Jičíně a v Domě umění v Ostravě a v zahraničí v galeriích v Bratislavě, Katovicích, Varšavě, Drážďanech, Lahti, Mnichově, Miláně, Chaumontu, Mexiku a Japonsku.
René Stejskal
Foto: Robert Mročka
