11°C
V životopise máte uvedeno místo narození Čeladnou. Žili jste skutečně v této beskydské obci nebo je to dáno tím, že v Čeladné byla porodnice?
Ano, v Čeladné jsem se narodila, ale vyrůstala jsem ve Frýdlantě nad Ostravicí. Nicméně Čeladnou mám moc ráda a trávím tam dost času.
Co vás v dětství bavilo? U dívky z hor bych si tipnul, že jste hodně lyžovala a chodila po horách, na houby, borůvky… Nebo se pletu?
Bavila mě spousta věcí, hodně jsem sportovala, chodila do hudebky, trávila čas se svými kamarády a chodila i po horách. Sbírat houby a borůvky mě bavilo, ale túry jsem v lásce neměla. Vždycky jsem se co chvíli ptala „Babi, kdy už tam budem?“
Kde vznikl váš zájem o divadlo?
Byla jsem ráda středem pozornosti, nestyděla jsem se a ráda jsem si hrála na něco, co mě v daný okamžik napadlo. Také jsem pořád zpívala. Tak jsem začala chodit do hudebky a pak to šlo dál a dál... Až do divadla.
Jak se tvářili rodiče na to, že jste si podala přihlášku na konzervatoř? Nepřáli si, abyste studovala něco jistějšího než zpěv?
Úplně normálně. Věděli, že se chci zpěvu věnovat, že mě to moc baví a tak mě v tom podporovali. Pamatuju si, když jsem poprvé přišla na Konzervatoř a viděla studenty, jak cvičí na své nástroje i na chodbách, když nebyla volná žádná učebna, anebo sedí o přestávkách i volných hodinách ve foyer, kde byl mimo jiné také studentský bar, a hovoří o umění, tak jsem byla nadšená nejen já, ale i moje maminka. Pak tam byli například rodiče, kteří když toto viděli, řekli svému synovi „Tak tady chodit nebudeš!: Byla jsem šťastná, že chtějí mít u nás doma umělkyni a doufám, že toho dnes nelitují. No, já si myslím, že ne. (smích)
Můžete popsat, jak se čerstvá absolventka konzervatoře dostane k angažmá? Posílala jste životopisy, jezdila za divadelními řediteli nebo se divadlo ozvalo samo, třeba na základě toho, že jste v něm jako studentka hostovala?
Byli jsme poměrně silný ročník a měli velké štěstí, že jsme tenkrát dostali možnost začít v divadle hostovat. Byla to skvělá škola a už v průběhu studia na Konzervatoři jsem dostala spoustu divadelních příležitostí a měla možnost se herecky i pěvecký vyvíjet. V šestém ročníku a v průběhu celého studia na Ostravské univerzitě Fakulty umění jsem už byla v angažmá a pracovala v divadle na plný úvazek. Vážím si toho, že jsem měla takové štěstí a že mám tak skvělou profesorku zpěvu, jakou je Eliška Pappová.
Vzpomínáte si na chvíli, kdy jste poprvé vystupovala před diváky? Jaké to byly pocity?
První vystoupení s orchestrem před diváky jsem měla v šesti letech a moc jsem si to užila.
Míváte trému, a jak se s ní vypořádáváte?
Trému mívám před každým představením, ale takovou tu zdravou, která po pár minutách na jevišti zmizí.
Dvakrát jste byla nominována na divadelní Cenu Thálie, a to za role v Divotvorném hrnci a Polské krvi. Považujete tyto role za vaše nejpovedenější nebo je ještě nějaká role, o které si myslíte, že byla lepší, ale kritici a porota vás v ní prostě přehlédli?
Naposledy jsem byla nominována ještě za Krásnou Helenu s přihlédnutím k roli Evelyn v muzikálu Fantom Londýna. Ze všech nominací mám obrovskou radost a moc si vážím toho, že tak krásné role dostávám a že mě za ně porota a především diváci tak krásně odměňují.
V současné době hrajete hlavní roli ve Funny Girl. Tam ale alternujete s Monikou Absolonovou. Jak to vnímají diváci? Nechtějí spíše vidět „známou tvář „ z Prahy? Anebo si zajdou na představení dvakrát, aby viděly vás obě?
Jak to vnímají diváci opravdu netuším. Hlavní je, aby odcházeli z divadla spokojeni, ať už viděli Moniku, nebo mě. A když přijdou dvakrát, budeme rádi.
Jaké máte ohlasy od diváků na tuto roli?
Zatím mám za sebou teprve tři představení před diváky včetně veřejné generálky a premiéry a ohlasy byly zatím kladné a velmi potěšující. Tak snad je bude „moje Fanny“ bavit i nadále.
Co vás osobně baví více – klasická opereta nebo muzikál?
Oboje.
Jak se vám učí texty. Už se během představení stalo, že jste měla „okno“?
Texty se mi učí zatím poměrně dobře a rychle. Vyloženě „okno“ jsem ještě neměla. Snad jsem to teď nezakřikla. Spíš jsem třeba svou repliku neplánovaně upravila a do textu se zamotala, což mé kolegy na jevišti trochu pobavilo.
Nemrzí vás, že jako muzikálová a operetní herečka si nezahrajete ve filmu nebo televizi?
Že by mě to mrzelo říct nemůžu, a navíc člověk nikdy neví, co ho v životě potká. Třeba si to někdy vyzkouším, ale třeba taky ne.
Tady mě napadá ještě jedna otázka. Činoherci si občas přivydělávají právě hraním v televizi nebo filmu, dabingem nebo moderováním. Jak je to u vás? Vyžijete z divadelního platu?
Máme i jiné možnosti, například hostování v jiném souboru, divadle, koncerty…
V Ostravě žijete od svých 15 let. Máte tady svá oblíbená místa? Jak třeba trávíte volný čas?
Ostravu vnímám jako svůj domov a mám svá oblíbená místa. Ráda se chodívám projít nebo projet na kolečkových bruslích do parku v Komenského sadech.
A co kultura? Navštěvujete představení ostatních ostravských divadel, chodíte se podívat i na pražské herce, když sem přijedou? Máte čas na kino? A který film jste naposledy viděla.
Ano, snažím se navštěvovat přestavení v našem divadle, dalších ostravských divadlech a také mimo Ostravu, když je čas. V kině jsem však nebyla dlouho.
Kam si zajdete sednout s přáteli?
Nejčastěji chodím do našeho divadelního klubu.
Jste štíhlá. Znamená to, že držíte nějakou dietu?
Diety nedržím, protože hrozně ráda jím. V kondici mě udržuje divadlo a to, že trochu cvičím.
Prozraďte vaše oblíbené jídlo.
Steak z pravé argentinské svíčkové, špagety s rajčatovou omáčkou, sushi.
Chodíte na něj do restaurace nebo si jej dokážete uvařit sama?
Na něco do restaurace, něco si uvařím doma.
A co vše ještě zvládáte v kuchyni? Umíte například omáčky?
Zvládám taková jednoduchá, nenáročná jídla. Jo, rajčatovou omáčku dělám dost dobře.
Jak oslavíte Silvestra a Nový rok?
Pracovně a pak oslavím Nový rok se svými přáteli.
Profil
Martina Šnytová se narodila 14. června 1986 v Čeladné, žila ve Frýdlantu nad Ostravicí. Vystudovala obor sólový zpěv na Janáčkově konzervatoři v Ostravě u profesorky Elišky Pappové, u níž pokračovala i v magisterském studiu na Fakultě umění Ostravské univerzity, které úspěšně dokončila v květnu 2012. V roce 2007 se stala finalistkou Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech a získala Cenu Jarmily Novotné.
V Národním divadle moravskoslezském hostuje od roku 2003, angažmá v operetním souboru získala v roce 2007, o rok později se stala jeho sólistkou. Nastudovala dvě desítky hlavních rolí, např. Arsena – Cikánský baron, Liduška – Paní Marjánka, matka pluku, Violetta Cavallini – Fialka z Montmartru, Minnie Feyová – Hello, Dolly!, Adéla – Netopýr, Denisa – Mam´zelle Nitouche). Mezi její nejnovější role patří Alena v Noci na Karlštejně, Nastěnka v pohádkovém muzikálu Mrazík, Adéla v Sázkách z lásky (Guys & Dolls) nebo Káča v muzikálu Divotvorný hrnec, za niž získala širší nominaci na Cenu Thálie 2011. Za svůj jevištní výkon v roli Heleny Zarembové v operetě Polská krev byla v úzké nominaci na Cenu Thálie 2012. Zatím naposledy se na jevišti NDM představila jako komtesa Stázi v operetě Čardášová princezna a v původním českém muzikálu Fantom Londýna v hlavní ženské roli Evelyn a v hlavní roli muzikálu Funny Girl.
Spolupracuje i s operním souborem NDM (Esmeralda – Prodaná nevěsta, Cupido – Orfeus v podsvětí, Ciboletta – Noc v Benátkách). Hostuje také v Moravském divadle Olomouc, kde hrála titulní roli v muzikálu Sugar podle filmu Někdo to rád horké nebo královnu Elišku v populární Noci na Karlštejně.
